Logo Historydraft
null
4 události na této časové ose
  1. Římské impérium

    Licinius zemřel

    325Soluň, Římská říše (dnešní Soluň, Řecko)

    V tomto konfliktu byl Licinius podporován gótským princem Alicou. Díky intervenci Flavie Julie Constantie, Konstantinovy sestry a zároveň Liciniovy manželky, byli Licinius i jeho spolucísař Martinianus zpočátku ušetřeni, Licinius byl uvězněn v Soluni, Martinianus v Kappadokii; oba bývalí císaři však byli následně popraveni. Po své porážce se Licinius pokusil znovu získat moc s gótskou podporou, ale jeho plány byly odhaleny a byl odsouzen k smrti. Při pokusu o útěk ke Gótům byl Licinius dopaden v Soluni. Konstantin ho nechal oběsit a obvinil ho ze spiknutí s cílem verbovat vojska mezi barbary.

  2. Byzantská říše

    První nikajský koncil

    325Nikaia, Římská říše (dnešní İznik, Turecko)

    Konstantin zavedl zásadu, že císaři nemohou sami rozhodovat o otázkách doktríny, ale měli by pro tento účel svolávat všeobecné církevní koncily. Jeho svolání synody v Arles i prvního nikajského koncilu naznačovalo jeho zájem na jednotě církve a demonstrovalo jeho nárok být její hlavou.

  3. Římské impérium

    Licinius zemřel

    325Soluň, Římská říše (dnešní Soluň, Řecko)

    V tomto konfliktu byl Licinius podporován gótským princem Alicou. Díky intervenci Flavie Julie Constantie, Konstantinovy sestry a zároveň Liciniovy manželky, byli Licinius i jeho spolucísař Martinianus zpočátku ušetřeni, Licinius byl uvězněn v Soluni, Martinianus v Kappadokii; oba bývalí císaři však byli následně popraveni. Po své porážce se Licinius pokusil znovu získat moc s gótskou podporou, ale jeho plány byly odhaleny a byl odsouzen k smrti. Při pokusu o útěk ke Gótům byl Licinius dopaden v Soluni. Konstantin ho nechal oběsit a obvinil ho ze spiknutí s cílem verbovat vojska mezi barbary.

  4. Byzantská říše

    První nikajský koncil

    325Nikaia, Římská říše (dnešní İznik, Turecko)

    Konstantin zavedl zásadu, že císaři nemohou sami rozhodovat o otázkách doktríny, ale měli by pro tento účel svolávat všeobecné církevní koncily. Jeho svolání synody v Arles i prvního nikajského koncilu naznačovalo jeho zájem na jednotě církve a demonstrovalo jeho nárok být její hlavou.