Rozdělení říše
V roce 395 odkázal Theodosius I. císařský úřad společně svým synům: Arcadiovi na Východě a Honoriovi na Západě, čímž opět rozdělil správu říše.
V roce 395 odkázal Theodosius I. císařský úřad společně svým synům: Arcadiovi na Východě a Honoriovi na Západě, čímž opět rozdělil správu říše.
V roce 395 zahájili Hunové svůj první rozsáhlý útok na Východořímskou říši.
Indo-skytská nadvláda v severozápadní části indického subkontinentu skončila, když byl poslední západní satrapa Rudrasimha III. poražen guptovským císařem Čandraguptou II. v roce 395 n. l.
Řecko tak vstoupilo do 4. století př. n. l. pod spartskou hegemonií, ale od začátku bylo jasné, že je slabá. Drasticky klesající populace znamenala, že Sparta byla přetížená, a do roku 395 př. n. l. se Athény, Argos, Théby a Korint cítily schopny zpochybnit spartskou dominanci, což vyústilo v korintskou válku (395–387 př. n. l.). Další válka patových situací skončila obnovením statu quo poté, co hrozila perská intervence ve prospěch Sparťanů.
V roce 395 odkázal Theodosius I. císařský úřad společně svým synům: Arcadiovi na Východě a Honoriovi na Západě, čímž opět rozdělil správu říše.
V roce 395 zahájili Hunové svůj první rozsáhlý útok na Východořímskou říši.
Indo-skytská nadvláda v severozápadní části indického subkontinentu skončila, když byl poslední západní satrapa Rudrasimha III. poražen guptovským císařem Čandraguptou II. v roce 395 n. l.
Řecko tak vstoupilo do 4. století př. n. l. pod spartskou hegemonií, ale od začátku bylo jasné, že je slabá. Drasticky klesající populace znamenala, že Sparta byla přetížená, a do roku 395 př. n. l. se Athény, Argos, Théby a Korint cítily schopny zpochybnit spartskou dominanci, což vyústilo v korintskou válku (395–387 př. n. l.). Další válka patových situací skončila obnovením statu quo poté, co hrozila perská intervence ve prospěch Sparťanů.