Co se stalo? April 1994 n. l.

V dubnu 1994 sponzorovala společnost Intel první turnaj Grand Prix Professional Chess Association v Moskvě, kde se hrálo s časovou kontrolou 25 minut na partii.

Genocidu zorganizovali členové jádra hutuské politické elity, z nichž mnozí zastávali pozice na nejvyšších úrovních národní vlády. Většina historiků se shoduje, že genocida proti Tutsiům byla plánována nejméně rok. Atentát na rwandského prezidenta Juvénala Habyarimanu 6. dubna 1994 však vytvořil mocenské vakuum a ukončil mírové dohody. Genocidní vraždění začalo následující den, kdy vojáci, policie a milice popravili klíčové tutsijské a umírněné hutuské vojenské a politické vůdce.

Juvénal Habyarimana

Pokračovat v vyprávění

Po Habyarimanově smrti byl večer 6. dubna vytvořen krizový výbor; tvořili ho generálmajor Augustin Ndindiliyimana, plukovník Théoneste Bagosora a řada dalších vysokých důstojníků armády. Výboru předsedal Bagosora, přestože byl přítomen služebně starší Ndindiliyimana. Premiérka Agathe Uwilingiyimana byla právně další v pořadí politického nástupnictví, ale výbor odmítl uznat její autoritu. Roméo Dallaire se s výborem tu noc setkal a trval na tom, aby byla do čela postavena Uwilingiyimana, ale Bagosora to odmítl se slovy, že Uwilingiyimana se „netěší důvěře rwandského lidu“ a je „neschopná vládnout národu“. Výbor také ospravedlňoval svou existenci jako nezbytnou pro zamezení nejistoty po prezidentově smrti. Bagosora se snažil přesvědčit UNAMIR a RPF, že výbor jedná s cílem udržet pod kontrolou prezidentskou gardu, kterou popsal jako „vymklou kontrole“, a že bude dodržovat Arušskou dohodu.

Roméo Dallaire

Pokračovat v vyprávění

Dne 7. dubna, když začala genocida, velitel RPF (Rwandské vlastenecké fronty) Paul Kagame varoval krizový výbor a UNAMIR, že obnoví občanskou válku, pokud zabíjení nepřestane.

Paul Kagame

Pokračovat v vyprávění

Obžaloba ICTR (Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu) nebyla schopna prokázat, že spiknutí za účelem spáchání genocidy existovalo před 7. dubnem 1994.

Dne 9. dubna byli pozorovatelé OSN svědky masakru dětí v polském kostele v Gikondo.

The Polish church in Gikondo

Pokračovat v vyprávění

Ve dnech 10.–11. dubna 1994 si UNPROFOR vyžádaly nálety na ochranu bezpečné zóny Goražde, což vedlo k bombardování srbského vojenského velitelského stanoviště poblíž Goražde dvěma americkými stíhačkami F-16.

Tisíce lidí hledaly útočiště v Oficiální technické škole (École Technique Officielle) v Kigali, kde byli umístěni belgičtí vojáci UNAMIR. Dne 11. dubna se belgičtí vojáci stáhli a rwandské ozbrojené síly a milice zabily všechny Tutsi.

Dne 12. dubna belgická vláda, která byla jedním z největších přispěvatelů vojsk do UNAMIR a ztratila deset vojáků při ochraně premiérky Uwilingiyimana, oznámila, že se stahuje, čímž ještě více snížila efektivitu mise.

Jeden takový masakr se odehrál v Nyarubuye. Dne 12. dubna hledalo více než 1 500 Tutsiů útočiště v katolickém kostele v Nyange, poté v komuně Kivumu.

V odvetě Srbové 14. dubna vzali 150 příslušníků OSN jako rukojmí.

Dne 15. dubna se linie bosenské vlády kolem Goražde prolomily.

Marrákešská dohoda, vyjádřená Marrákešskou deklarací, byla dohoda podepsaná v Marrákeši v Maroku 123 národy dne 15. dubna 1994, která znamenala vyvrcholení 8 let trvajícího Uruguayského kola a založení Světové obchodní organizace, která oficiálně vznikla 1. ledna 1995.

Nixon utrpěl těžkou mrtvici 18. dubna 1994, když se připravoval na večeři ve svém domě v Park Ridge v New Jersey. Krevní sraženina, která vznikla v důsledku fibrilace síní, jíž trpěl mnoho let, se vytvořila v horní části srdce, uvolnila se a putovala do mozku. Byl převezen do New York Hospital–Cornell Medical Center na Manhattanu, zpočátku byl při vědomí, ale nebyl schopen mluvit ani hýbat pravou rukou či nohou. Poškození mozku způsobilo otok (mozkový edém) a Nixon upadl do hlubokého kómatu.

Zemřel 22. dubna 1994 ve 21:08 hodin za přítomnosti svých dcer u lůžka. Bylo mu 81 let.

Five presidents and their first ladies attend the funeral of Richard Nixon - image

Pokračovat v vyprávění

První zvěsti o zabíjení ze strany RPF se objevily poté, co 28. dubna 1994 proudilo do Tanzanie přes hraniční přechod Rusumo 250 000 převážně hutuských uprchlíků.

Kolem 29. dubna 1994 byl dánský kontingent (Nordbat 2) na mírové misi v Bosně, jako součást severského praporu UNPROFOR umístěného v Tuzle, přepaden při pokusu o vystřídání švédského pozorovacího stanoviště (Tango 2), které bylo pod těžkou dělostřeleckou palbou brigády bosenskosrbských Šekovićů u vesnice Kalesija.

Poté, co RPF 30. dubna převzala kontrolu nad hraničním přechodem v Rusumo, uprchlíci pokračovali v přechodu řeky Kagera a končili v odlehlých oblastech Tanzanie.

V dubnu 1994 sponzorovala společnost Intel první turnaj Grand Prix Professional Chess Association v Moskvě, kde se hrálo s časovou kontrolou 25 minut na partii.

Genocidu zorganizovali členové jádra hutuské politické elity, z nichž mnozí zastávali pozice na nejvyšších úrovních národní vlády. Většina historiků se shoduje, že genocida proti Tutsiům byla plánována nejméně rok. Atentát na rwandského prezidenta Juvénala Habyarimanu 6. dubna 1994 však vytvořil mocenské vakuum a ukončil mírové dohody. Genocidní vraždění začalo následující den, kdy vojáci, policie a milice popravili klíčové tutsijské a umírněné hutuské vojenské a politické vůdce.

Juvénal Habyarimana

Pokračovat v vyprávění

Po Habyarimanově smrti byl večer 6. dubna vytvořen krizový výbor; tvořili ho generálmajor Augustin Ndindiliyimana, plukovník Théoneste Bagosora a řada dalších vysokých důstojníků armády. Výboru předsedal Bagosora, přestože byl přítomen služebně starší Ndindiliyimana. Premiérka Agathe Uwilingiyimana byla právně další v pořadí politického nástupnictví, ale výbor odmítl uznat její autoritu. Roméo Dallaire se s výborem tu noc setkal a trval na tom, aby byla do čela postavena Uwilingiyimana, ale Bagosora to odmítl se slovy, že Uwilingiyimana se „netěší důvěře rwandského lidu“ a je „neschopná vládnout národu“. Výbor také ospravedlňoval svou existenci jako nezbytnou pro zamezení nejistoty po prezidentově smrti. Bagosora se snažil přesvědčit UNAMIR a RPF, že výbor jedná s cílem udržet pod kontrolou prezidentskou gardu, kterou popsal jako „vymklou kontrole“, a že bude dodržovat Arušskou dohodu.

Roméo Dallaire

Pokračovat v vyprávění

Dne 7. dubna, když začala genocida, velitel RPF (Rwandské vlastenecké fronty) Paul Kagame varoval krizový výbor a UNAMIR, že obnoví občanskou válku, pokud zabíjení nepřestane.

Paul Kagame

Pokračovat v vyprávění

Obžaloba ICTR (Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu) nebyla schopna prokázat, že spiknutí za účelem spáchání genocidy existovalo před 7. dubnem 1994.

Dne 9. dubna byli pozorovatelé OSN svědky masakru dětí v polském kostele v Gikondo.

The Polish church in Gikondo

Pokračovat v vyprávění

Ve dnech 10.–11. dubna 1994 si UNPROFOR vyžádaly nálety na ochranu bezpečné zóny Goražde, což vedlo k bombardování srbského vojenského velitelského stanoviště poblíž Goražde dvěma americkými stíhačkami F-16.

Tisíce lidí hledaly útočiště v Oficiální technické škole (École Technique Officielle) v Kigali, kde byli umístěni belgičtí vojáci UNAMIR. Dne 11. dubna se belgičtí vojáci stáhli a rwandské ozbrojené síly a milice zabily všechny Tutsi.

Dne 12. dubna belgická vláda, která byla jedním z největších přispěvatelů vojsk do UNAMIR a ztratila deset vojáků při ochraně premiérky Uwilingiyimana, oznámila, že se stahuje, čímž ještě více snížila efektivitu mise.

Jeden takový masakr se odehrál v Nyarubuye. Dne 12. dubna hledalo více než 1 500 Tutsiů útočiště v katolickém kostele v Nyange, poté v komuně Kivumu.

V odvetě Srbové 14. dubna vzali 150 příslušníků OSN jako rukojmí.

Dne 15. dubna se linie bosenské vlády kolem Goražde prolomily.

Marrákešská dohoda, vyjádřená Marrákešskou deklarací, byla dohoda podepsaná v Marrákeši v Maroku 123 národy dne 15. dubna 1994, která znamenala vyvrcholení 8 let trvajícího Uruguayského kola a založení Světové obchodní organizace, která oficiálně vznikla 1. ledna 1995.

Nixon utrpěl těžkou mrtvici 18. dubna 1994, když se připravoval na večeři ve svém domě v Park Ridge v New Jersey. Krevní sraženina, která vznikla v důsledku fibrilace síní, jíž trpěl mnoho let, se vytvořila v horní části srdce, uvolnila se a putovala do mozku. Byl převezen do New York Hospital–Cornell Medical Center na Manhattanu, zpočátku byl při vědomí, ale nebyl schopen mluvit ani hýbat pravou rukou či nohou. Poškození mozku způsobilo otok (mozkový edém) a Nixon upadl do hlubokého kómatu.

Zemřel 22. dubna 1994 ve 21:08 hodin za přítomnosti svých dcer u lůžka. Bylo mu 81 let.

Five presidents and their first ladies attend the funeral of Richard Nixon - image

Pokračovat v vyprávění

První zvěsti o zabíjení ze strany RPF se objevily poté, co 28. dubna 1994 proudilo do Tanzanie přes hraniční přechod Rusumo 250 000 převážně hutuských uprchlíků.

Kolem 29. dubna 1994 byl dánský kontingent (Nordbat 2) na mírové misi v Bosně, jako součást severského praporu UNPROFOR umístěného v Tuzle, přepaden při pokusu o vystřídání švédského pozorovacího stanoviště (Tango 2), které bylo pod těžkou dělostřeleckou palbou brigády bosenskosrbských Šekovićů u vesnice Kalesija.

Poté, co RPF 30. dubna převzala kontrolu nad hraničním přechodem v Rusumo, uprchlíci pokračovali v přechodu řeky Kagera a končili v odlehlých oblastech Tanzanie.