Islám ovládl většinu Blízkého východu a západní oblasti Střední Asie
Do poloviny 7. století n. l. ovládl islám pod vládou Rašídúnského chalífátu většinu Blízkého východu a západní oblasti Střední Asie.

26th století př. n. l. do 10th století
Bactra
Baktrie byla starověká oblast ve Střední Asii. Vlastní Baktrie se rozkládala severně od pohoří Hindúkuš a jižně od řeky Oxus (dnešní Amudarja) a pokrývala rovinatou oblast, která zasahuje do dnešního Afghánistánu. V širším smyslu byla Baktrie oblastí, která se nacházela severně od Hindúkuše, západně od Pamíru a jižně od Ťan-šanu, přičemž zahrnovala i dnešní Tádžikistán a Uzbekistán, a středem protékala řeka Amudarja. Baktrie je zmíněna v Bisotunském nápisu Dareia Velikého jako jedna ze satrapií Achaimenovské říše; byla to zvláštní satrapie, které vládl korunní princ nebo určený dědic. Baktrie byla centrem íránského odporu proti makedonským nájezdníkům po pádu Achaimenovské říše ve 4. století př. n. l.
Do poloviny 7. století n. l. ovládl islám pod vládou Rašídúnského chalífátu většinu Blízkého východu a západní oblasti Střední Asie.
Tocharistán je název z raného středověku pro oblast, která byla ve starověkých řeckých pramenech známá jako Baktrie.
V roce 663 n. l. zaútočil Umajjovský chalífát na buddhistickou dynastii Šáhů vládnoucí v Tocharistánu.
V 8. století n. l. Peršan z Balchu známý jako Saman Chuda opustil zoroastrismus a přijal islám, zatímco žil pod vládou Umajjovců.
Alexandr dobyl Sogdianu. Na jihu, za řekou Oxus, se oženil s Roxanou, dcerou poraženého baktrijského satrapy Oxyarta. V Baktrii založil dvě řecká města, včetně svého nejvýchodnějšího, Alexandrie Eschaté.
Baktrie byla domovinou Indoíránců, kteří se kolem let 2500–2000 př. n. l. přesunuli na jihozápad do Íránu a na severozápad indického subkontinentu.
Baktrijsko-margiánský archeologický komplex neboli oxuská civilizace, nově datovaná do let 2250–1700 př. n. l., je moderní archeologické označení pro civilizaci doby bronzové ve Střední Asii.
Baktrijsko-margiánský archeologický komplex je moderní archeologické označení pro kulturu doby bronzové ve Střední Asii, datovanou přibližně do let 2200–1700 př. n. l.
Raný řecký historik Ktésias kolem roku 400 př. n. l. tvrdil, že legendární asyrský král Ninus porazil baktrijského krále jménem Oxyartés kolem roku 2140 př. n. l.
Baktrijci byli obyvatelé Baktrie. Baktrií procházelo několik důležitých obchodních cest z Indie a Číny, což již od doby bronzové umožnilo převážně kočovnému obyvatelstvu nashromáždit obrovské bohatství. První proto-urbánní civilizace v této oblasti vznikla během 2. tisíciletí př. n. l.
Viktor Ivanovič Sarianidi objevil v roce 1976 v poušti Karakum pozůstatky kultury doby bronzové. Tato kultura vešla ve známost jako Baktrijsko-margiánský archeologický komplex.
Ernst Herzfeld naznačil, že Baktrie patřila Médům předtím, než ji v 6. století př. n. l. anektoval Kýros Veliký do Achaimenovské říše.
První zmínka o Baktrii pochází z roku 520 př. n. l. z Bisotunského nápisu.
Kontrola nad těmito lukrativními obchodními cestami však přitahovala cizí zájem a v 6. století př. n. l. byli Baktrijci dobyti Peršany.
Alexandr dobyl Sogdianu. Na jihu, za řekou Oxus, se oženil s Roxanou, dcerou poraženého baktrijského satrapy Oxyarta. V Baktrii založil dvě řecká města, včetně svého nejvýchodnějšího, Alexandrie Eschaté.
Po dobytí Baktrie Alexandrem Velikým v roce 323 př. n. l. byla řečtina po dobu asi dvou století administrativním jazykem jeho helénistických nástupců, tedy Seleukovské a řecko-baktrijské říše.
Diodotos I. Sótér byl prvním řeckým králem Baktrie.
Baktrijské království bylo nejvýchodnější částí helénistického světa ve Střední Asii a na indickém subkontinentu od svého založení v roce 256 př. n. l. Diodotem I. Sótérem až do svého pádu za vlády Heliokla II.
Diodotos, satrapa Baktrie, založil řecko-baktrijské království, když se kolem roku 250 př. n. l. odtrhl od Seleukovské říše a stal se králem Diodotem I. Baktrijským.
Euthydémos I. byl baktrijský král a zakladatel Euthydémovské dynastie.
Království bylo založeno, když řecko-baktrijský král Démétrios I. v roce 200 př. n. l. vtrhl z Baktrie do Indie.
Ta-sia (Daxia) bylo jméno, které ve starověku dávali čínští Chanové oblasti Tuchara nebo Tochara, což byla centrální část Baktrie. Název „Ta-sia“ se v čínských pramenech objevuje od 3. století př. n. l. pro označení málo známého království ležícího někde západně od Číny.
Démétrios I., nazývaný také Damaytra, byl řecko-baktrijský král (vládl cca 200–167 př. n. l.), který ovládal oblasti od Baktrie až po starověkou severozápadní Indii.
Agathoklés I. Dikaios byl baktrijský král, který vládl mezi lety 190 a 180 př. n. l.
Eukratidés založil město Eukratideia.
Eukratidés I. byl jedním z nejdůležitějších řecko-baktrijských králů.
Menandros I. Sótér byl řecko-baktrijský a později indo-řecký král (vládl cca 165/155–130 př. n. l.), který spravoval rozsáhlé území v severozápadních oblastech indického subkontinentu ze svého hlavního města Ságala.
Během 2. století př. n. l. byli Řecko-baktrijci dobyti kočovnými indoevropskými kmeny ze severu, počínaje Saky (160 př. n. l.).
Řecko-baktrijci, v sanskrtu známí také jako Javanové, spolupracovali s místní baktrijskou aristokracií. Kolem roku 135 př. n. l. však toto království přemohly nájezdné kmeny Jüe-č’ů, což byla invaze, která později vedla ke vzestupu mocné Kušánské říše.
Jüe-č’ové dobyli Baktrii v době návštěvy čínského vyslance Čang Čchiena (kolem roku 127 př. n. l.), kterého vyslal císař dynastie Chan, aby prozkoumal země západně od Číny.
Helioklés II. Dikaios byl posledním vládnoucím helénistickým králem Baktrie.
Na počátku 2. století př. n. l. vytvořili Řecko-baktrijci působivou říši, která se rozprostírala směrem na jih a zahrnovala severozápadní Indii.