1Smrt Jüan Š’-kchaje
Po pádu dynastie Čching v důsledku sinchajské revoluce upadla Čína do krátkého období občanské války, než Jüan Š’-kchaj převzal prezidentský úřad nově vzniklé Čínské republiky. Administrativa se stala známou jako Pejjangská vláda s hlavním městem v Pekingu. Jüan Š’-kchaj byl zmařen v krátkém pokusu o obnovení monarchie v Číně, přičemž se sám prohlásil císařem Chung-sien. Po smrti Jüan Š’-kchaje v roce 1916 byly následující roky charakterizovány bojem o moc mezi různými klikami v bývalé Pejjangské armádě. Mezitím Kuomintang pod vedením Sunjatsena vytvořil v Kantonu novou vládu, aby prostřednictvím řady hnutí odporoval vládě Pejjangské vlády.
2Sunjatsen se obrátil na Sovětský svaz
Sunjatsenovo úsilí získat pomoc od několika zemí bylo ignorováno, proto se v roce 1921 obrátil na Sovětský svaz. Z politické vypočítavosti zahájilo sovětské vedení dvojí politiku podpory jak pro Sunjatsena, tak pro nově založenou Komunistickou stranu Číny, která nakonec založila Čínskou lidovou republiku. Tak začal boj o moc v Číně mezi KMT a KS Číny.
3Členská základna
Komunistickým členům bylo dovoleno vstoupit do KMT na individuální bázi. Samotná KS Číny byla v té době stále malá, v roce 1922 měla 300 členů a v roce 1925 pouze 1 500. V roce 1923 měla KMT 50 000 členů.
4Společné prohlášení Sunjatsena a sovětského zástupce Adolfa Joffeho v Šanghaji přislíbilo sovětskou pomoc při sjednocení Číny
V roce 1923 společné prohlášení Sunjatsena a sovětského zástupce Adolfa Joffeho v Šanghaji přislíbilo sovětskou pomoc při sjednocení Číny. Sun-Joffeho manifest byl deklarací spolupráce mezi Kominternou, KMT a KS Číny. Agent Kominterny Michail Borodin přijel do Číny v roce 1923, aby pomohl při reorganizaci a konsolidaci KMT podle vzoru Komunistické strany Sovětského svazu. KS Číny se připojila ke KMT, aby vytvořila První jednotnou frontu.
5Čankajšek se stal vedoucím Vojenské akademie Whampoa
V roce 1923 poslal Sunjatsen Čankajška, jednoho ze svých poručíků z dob Tchung-meng-chuej, na několikaměsíční vojenské a politické studium do sovětského hlavního města Moskvy. Do roku 1924 se Čankajšek stal vedoucím Vojenské akademie Whampoa a jako Sunjatsenův nástupce v čele KMT se stal významnou osobností.
6Sunjatsenova smrt
Nicméně poté, co Sunjatsen v roce 1925 zemřel, se KMT rozdělil na levicová a pravicová hnutí. Členové KMT se obávali, že se Sověti snaží zničit KMT zevnitř pomocí KS Číny. KS Číny poté zahájila hnutí v opozici vůči Severnímu pochodu a na stranické schůzi proti němu přijala rezoluci.
7Rivalita mezi KMT a KS Číny vedla k rozkolu v revolučních řadách
Začátkem roku 1927 vedla rivalita mezi KMT a KS Číny k rozkolu v revolučních řadách. KS Číny a levé křídlo KMT se rozhodly přesunout sídlo vlády KMT z Kantonu do Wu-chanu, kde byl komunistický vliv silný.
8KMT uspořádal své druhé stranické setkání, kde Sověti pomohli přijmout rezoluce proti pochodu
Poté, v březnu 1927, uspořádal KMT své druhé stranické setkání, kde Sověti pomohli přijmout rezoluce proti pochodu a omezit Čankajškovu moc. Brzy poté byl KMT jasně rozdělen.
9Čankajšek a několik dalších vůdců KMT uspořádali schůzku, na které navrhli, aby komunistické aktivity
7. dubna uspořádal Čankajšek a několik dalších vůdců KMT schůzku, na které navrhli, že komunistické aktivity jsou společensky a ekonomicky rušivé a musí být zrušeny, aby mohla nacionalistická revoluce pokračovat.
10Komunistická strana zahájila povstání v Nan-čchangu
1. srpna 1927 zahájila Komunistická strana povstání v Nan-čchangu proti nacionalistické vládě ve Wu-chanu. Tento konflikt vedl k vytvoření Rudé armády.
11Schůze KS Číny potvrdila, že cílem strany je uchopit politickou moc silou
Schůze KS Číny (Komunistické strany Číny) 7. srpna potvrdila, že cílem strany je uchopit politickou moc silou, ale KS Číny byla hned druhý den, 8. srpna, potlačena nacionalistickou vládou ve Wu-chanu vedenou Wang Ťing-wejem.
12Čankajšek oznámil svůj dočasný odchod do důchodu
14. srpna oznámil Čankajšek svůj dočasný odchod do důchodu, protože wuchanská frakce a nankingská frakce Kuomintangu se po dřívějším rozkolu opět spojily se společným cílem potlačit Komunistickou stranu.
13Nacionalistické síly rychle znovu obsadily Nan-čchang
4. srpna hlavní síly Rudé armády opustily Nan-čchang a zamířily na jih k útoku na Kanton. Nacionalistické síly rychle znovu obsadily Nan-čchang, zatímco zbývající členové KS Číny v Nan-čchangu se ukryli.
14Kantonské povstání
11. prosince zahájila KS Číny kantonské povstání a následující den tam založila sovět, ale 13. prosince město ztratila v důsledku protiútoku na rozkaz generála Čang Fa-kchueje.
15Wang Ťing-wej uprchl do Francie
16. prosince Wang Jingwei uprchl do Francie. V Číně nyní existovala tři hlavní města: mezinárodně uznávané hlavní město republiky v Pekingu, KS Číny a levicový KMT (Kuomintang) ve Wu-chanu a pravicový režim KMT v Nankingu, který zůstal hlavním městem KMT po další desetiletí.
16KMT dobyl Peking
Nakonec levé křídlo KMT také vyloučilo členy KS Číny z wu-chanské vlády, která byla následně svržena Čankajškem. KMT obnovil své tažení proti militaristům a v červnu 1928 dobyl Peking.
17Japonská invaze a okupace Mandžuska
Během japonské invaze a okupace Mandžuska Čankajšek, který považoval KS Číny (Komunistickou stranu Číny) za větší hrozbu, odmítl s nimi uzavřít spojenectví pro boj proti císařské japonské armádě. Čankajšek dával přednost sjednocení Číny tím, že nejprve zlikviduje militaristy a síly KS Číny. Věřil, že je stále příliš slabý na to, aby zahájil ofenzívu k vyhnání Japonska, a že Čína potřebuje čas na vojenské vybudování. Teprve po sjednocení by bylo možné, aby KMT (Kuomintang) mobilizoval k válce proti Japonsku. Proto raději ignoroval nespokojenost a hněv čínského lidu nad svou politikou kompromisu s Japonci a nařídil generálům KMT Čang Süe-liangovi a Jang Chu-čchengovi, aby provedli potlačení KS Číny; jejich provinční síly však utrpěly značné ztráty v bitvách s Rudou armádou.
18Čankajšek zahájil pátou kampaň, která zahrnovala systematické obklíčení sovětské oblasti Ťiang-si
Nakonec koncem roku 1934 zahájil Čankajšek pátou kampaň, která zahrnovala systematické obklíčení sovětské oblasti Ťiang-si opevněnými blokovými domy.
19KS Číny využila situace a prolomila obklíčení
V říjnu 1934 využila KS Číny mezer v prstenci blokových domů (obsazených silami spojeneckého militaristy Čankajška, nikoli pravidelnými jednotkami KMT) a prolomila obklíčení.
20Čankajšek byl umístěn do domácího vězení
V roce 1936 se Čou En-laj a Čang Süe-liang sblížili, přičemž Čang dokonce navrhl, že se připojí ke KS Číny. To však bylo Kominternou v SSSR zamítnuto. Později Čou přesvědčil Čanga a dalšího militaristu Janga Chu-čchenga, aby podnítili Si-anský incident. Čankajšek byl umístěn do domácího vězení a donucen zastavit útoky na Rudou armádu a místo toho se zaměřit na japonskou hrozbu.
21Si-anský incident
Dne 12. prosince 1936 se nespokojení Čang Süe-liang a Jang Chu-čcheng spikli, aby unesli Čankajška a přinutili ho k příměří s KS Číny. Incident vešel ve známost jako Si-anský incident.
22Japonsko zahájilo totální invazi do Číny
V roce 1937 zahájilo Japonsko totální invazi do Číny a jeho dobře vybavené jednotky přemohly obránce KMT v severní a pobřežní Číně.
23Úroveň skutečné spolupráce a koordinace mezi KS Číny a KMT během druhé světové války byla přinejmenším minimální
Aliance KS Číny a KMT byla pouze formální. Na rozdíl od sil KMT se jednotky KS Číny vyhýbaly konvenčnímu válčení a místo toho se zapojily do partyzánské války proti Japoncům. Úroveň skutečné spolupráce a koordinace mezi KS Číny a KMT během druhé světové války byla přinejmenším minimální. Uprostřed Druhé jednotné fronty KS Číny a KMT stále soupeřily o územní výhody ve „Svobodné Číně“ (tj. oblastech, které nebyly okupovány Japonci nebo ovládány japonskými loutkovými vládami, jako byl Mandžukuo a Reorganizovaná národní vláda Číny).
24Situace vyvrcholila koncem roku 1940 a začátkem roku 1941, kdy se střety mezi komunistickými a silami KMT zintenzivnily
Situace vyvrcholila koncem roku 1940 a začátkem roku 1941, kdy se střety mezi komunistickými a silami KMT zintenzivnily. Čankajšek v prosinci 1940 požadoval, aby Nová čtvrtá armáda KS Číny evakuovala provincie An-chuej a Ťiang-su kvůli provokacím a obtěžování sil KMT v této oblasti. Pod silným tlakem velitelé Nové čtvrté armády vyhověli. Následujícího roku byli během evakuace přepadeni silami KMT, což vedlo k několika tisícům úmrtí.
25Čankajšek zaútočil na KS Číny v roce 1943 propagandistickým dílem Čínský osud
Čankajšek zaútočil na KS Číny v roce 1943 propagandistickým dílem Čínský osud, které zpochybňovalo moc KS Číny po válce, zatímco KS Číny silně oponovala Čankajškovu vedení a označovala jeho režim za fašistický ve snaze vytvořit negativní veřejný obraz. Oba vůdci věděli, že mezi nimi začala smrtící bitva.
26Mandžuská strategická útočná operace
V posledním měsíci druhé světové války ve východní Asii zahájily sovětské síly obrovskou Mandžuskou strategickou útočnou operaci s cílem zaútočit na dvoumilionovou japonskou Kuantungskou armádu v Mandžusku a podél čínsko-mongolských hranic.
27Osvobozená zóna Komunistické strany
Do konce druhé čínsko-japonské války moc Komunistické strany značně vzrostla. Jejich hlavní síla vzrostla na 1,2 milionu vojáků, podpořených další milicí o síle 2 milionů, celkem tedy 3,2 milionu vojáků. Jejich „Osvobozená zóna“ v roce 1945 obsahovala 19 základních oblastí, včetně jedné čtvrtiny území země a jedné třetiny její populace; to zahrnovalo mnoho důležitých měst a obcí.
28První poválečné mírové vyjednávání
Prvního poválečného mírového vyjednávání se zúčastnili Čankajšek i Mao Ce-tung v Čchung-čchingu od 28. srpna 1945.
29Dohoda z 10. října
Dne 10. října 1945 došlo k podpisu Dohody z 10. října. Obě strany zdůraznily důležitost mírové rekonstrukce, ale konference nepřinesla žádné konkrétní výsledky.
30Zabránění KS Číny v posílení její již tak silné základny
Jednotky KMT byly poté letecky přepraveny USA, aby obsadily klíčová města v severní Číně, zatímco venkov byl již ovládán KS Číny. Dne 15. listopadu 1945 začala ofenzíva se záměrem zabránit KS Číny v posílení její již tak silné základny.
31Síly Čankajška postoupily až k Ťin-čou
Síly Čankajška postoupily do 26. listopadu 1945 až k Ťin-čou (Jinzhou) a setkaly se jen s malým odporem. Poté následovala komunistická ofenzíva na poloostrově Šan-tung, která byla z velké části úspěšná, neboť celý poloostrov, s výjimkou území ovládaného USA, padl do rukou komunistů.
32Sovětská Rudá armáda pod velením maršála Rodiona Malinovského nadále odkládala odchod z Mandžuska
V březnu 1946, navzdory opakovaným žádostem Čankajška, sovětská Rudá armáda pod velením maršála Rodiona Malinovského nadále odkládala odchod z Mandžuska, zatímco Malinovskij tajně nabádal síly KS Číny, aby se přesunuly za ně, což vedlo k totální válce o kontrolu nad severovýchodem.
33Sovětští diplomaté požádali o společný podnik průmyslového rozvoje s Nacionalistickou stranou v Mandžusku
Před předáním kontroly komunistickým vůdcům požádali 27. března sovětští diplomaté o společný podnik průmyslového rozvoje s Nacionalistickou stranou v Mandžusku.
34Příměří se zhroutilo v červnu 1946, kdy vypukla totální válka mezi silami KS Číny a Kuomintangu
Příměří se zhroutilo v červnu 1946, kdy 26. června vypukla totální válka mezi silami KS Číny a Kuomintangu. Čína poté vstoupila do stavu občanské války, která trvala více než tři roky.
35Rozsáhlý útok na komunistické území
Dne 20. července 1946 zahájil Čankajšek rozsáhlý útok na komunistické území v severní Číně se 113 brigádami (celkem 1,6 milionu vojáků).
36Symbolické vítězství
V březnu 1947 dosáhl Kuomintang symbolického vítězství dobytím komunistického hlavního města Jen-an.
37Šanghajský masakr
Dne 12. dubna bylo v Šanghaji na příkaz generála Paj Čchung-siho očištěno mnoho komunistických členů v Kuomintangu prostřednictvím stovek zatčení a poprav. KS Číny to označila jako incident z 12. dubna nebo šanghajský masakr. Tento incident prohloubil rozkol mezi Čankajškem a Wang Ťing-wejem, dalším vojevůdcem, který ovládal město Wu-chan.
38Komunisté podnikli protiútok
Komunisté krátce poté podnikli protiútok; 30. června 1947 překročily jednotky KS Číny Žlutou řeku a přesunuly se do oblasti pohoří Ta-pie, kde obnovily a rozvinuly Centrální rovinu. Zároveň komunistické síly zahájily protiútok také v severovýchodní Číně, severní Číně a východní Číně.
39Kampaň Chuaj-chaj
Kampaň Chuaj-chaj na přelomu let 1948 a 1949 zajistila východní a střední Čínu pro KS Číny.
40KS Číny nakonec dobyla severní města
Koncem roku 1948 KS Číny nakonec dobyla severní města Šen-jang a Čchang-čchun a po četných neúspěších při pokusech o jejich obsazení získala kontrolu nad severovýchodem díky rozhodující Liao-šen kampani.
41Obléhání Čchang-čchunu
Nová 1. armáda, považovaná za nejlepší armádu Kuomintangu, byla nucena kapitulovat poté, co KS Číny vedla brutální šestiměsíční obléhání Čchang-čchunu, které vedlo k více než 150 000 úmrtím civilistů hladem.
42Dobytí Ťi-nanu a Šan-tungu
Po urputné bitvě dobyla KS Číny 24. září 1948 Ťi-nan a provincii Šan-tung.
43Kampaň Pching-ťin
Kampaň Pching-ťin vyústila v komunistické dobytí severní Číny. Trvala 64 dní, od 21. listopadu 1948 do 31. ledna 1949.
44Zbýval pouze Tibet
Koncem roku 1949 Lidová osvobozenecká armáda pronásledovala zbytky sil Kuomintangu směrem na jih v jižní Číně a zbýval pouze Tibet.
45Kampaň překročení řeky Jang-c’-ťiang
Po dosažení rozhodujícího vítězství v kampaních Liao-šen, Chuaj-chaj a Pching-ťin zničila KS Číny 144 řádných a 29 nepravidelných divizí Kuomintangu, včetně 1,54 milionu veteránů Kuomintangu, což výrazně snížilo sílu nacionalistických vojsk. Stalin zpočátku upřednostňoval koaliční vládu v poválečné Číně a snažil se přesvědčit Maa, aby zabránil KS Číny v překročení Jang-c’-ťiang a útoku na pozice Kuomintangu jižně od řeky. Mao Stalinův postoj odmítl a 21. dubna zahájil kampaň překročení řeky Jang-c’-ťiang.
46KS Číny dobyla hlavní město Kuomintangu
Dne 23. dubna dobyla KS Číny hlavní město Kuomintangu, Nanking.
47Založení Čínské lidové republiky
Dne 1. října 1949 Mao Ce-tung vyhlásil založení Čínské lidové republiky s hlavním městem v Pekingu, kterému byl vrácen jeho dřívější název Peking.
48Ústup do Kantonu
Vláda Kuomintangu ustoupila do Kantonu (Kuang-čou) až do 15. října.
49Ústup do Čchung-čchingu
Vláda Kuomintangu ustoupila do Čchung-čchingu až do 25. listopadu.
50Pád Čcheng-tu
V oblasti zůstaly izolované kapsy nacionalistického odporu, ale většina odporu se zhroutila po pádu Čcheng-tu 10. prosince 1949, přičemž určitý odpor pokračoval na dalekém jihu.
51Ústup na Tchaj-wan
Vláda Kuomintangu ustoupila do Čcheng-tu, než 10. prosince ustoupila na Tchaj-wan.