pá dub 2, 1948 do Přítomnost
Myanmar (Burma)
Konflikt v Myanmaru je série především etnických konfliktů v Myanmaru, které začaly krátce poté, co země, tehdy známá jako Barma, získala v roce 1948 nezávislost na Spojeném království. Tento konflikt je nejdelší probíhající občanskou válkou na světě.
Dne 4. ledna 1948 získal Myanmar nezávislost na Spojeném království. Komunisté a etnické menšiny v zemi byli s nově vytvořenou vládou nespokojeni, protože se domnívali, že jsou nespravedlivě vyloučeni ze správy země.
Dne 2. dubna 1948 vypálila Komunistická strana Barmy (CPB) první výstřely konfliktu v Paukkongyi v oblasti Pegu (dnešní oblast Bago).
Karenský lid ze státu Kayin (dříve Karenský stát) ve východním Myanmaru je třetí největší etnickou skupinou v Myanmaru, která tvoří zhruba 7 % celkové populace země. Karenské povstalecké skupiny bojují za nezávislost a sebeurčení od roku 1949. V roce 1949 byl vrchní velitel Tatmadaw generál Smith Dun, etnický Karen, propuštěn kvůli vzestupu karenských opozičních skupin, což dále prohloubilo etnické napětí. Nahradil ho Ne Win, barmský nacionalista, který se později stal diktátorem Myanmaru.
Během rozsáhlé militarizace státu ze strany Tatmadaw (myanmarských ozbrojených sil) na konci 40. a počátku 50. let 20. století je místní obyvatelé obviňovali z týrání, mučení, okrádání, znásilňování, nezákonného zatýkání a masakrování vesničanů. V důsledku toho bylo 21. května 1958 ve státě Šan zahájeno hnutí ozbrojeného odporu vedené Sao Noi a Saw Yannou.
Poté, co Myanmar (Barmu) spravovaly tři po sobě jdoucí parlamentní vlády, provedla Tatmadaw (myanmarské ozbrojené síly) v čele s generálem Ne Winem v roce 1962 státní převrat, který svrhl parlamentní vládu a nahradil ji vojenskou juntou.
V roce 1967, po zahájení kulturní revoluce v Číně, vypuklo v Myanmaru násilí mezi místními Barmánci a zámořskými Číňany, což vedlo k protičínským nepokojům v Rangúnu (dnešní Jangon) a dalších městech.
Původním cílem největší karenské opoziční skupiny, Karenské národní unie (KNU), a jejího ozbrojeného křídla, Karenské národní osvobozenecké armády (KNLA), bylo získání nezávislosti pro karenský lid. Od roku 1976 však místo toho volají po federativní unii se spravedlivým zastoupením Karenů a sebeurčením karenského lidu.
Dne 8. srpna 1988 začali studenti v Rangúnu (Jangon) demonstrovat proti vládě generála Ne Wina a katastrofálnímu systému barmské cesty k socialismu.
Myanmarská národní demokratická alianční armáda (MNDAA) je kokangská povstalecká skupina působící v samosprávné zóně Kokang v severním státě Šan. Skupina podepsala s vládou dohodu o příměří v roce 1989, tedy v roce svého založení, která trvala dvě desetiletí až do roku 2009, kdy vypuklo násilí mezi skupinou a vládními silami.
Nejvýznamnější bylo příměří podepsané v roce 1994, které trvalo 17 let až do června 2011, kdy vládní síly zaútočily na pozice KIA podél řeky Taping, východně od Bhamo ve státě Kačjin.
V roce 2006 provedla Tatmadaw (myanmarské ozbrojené síly) rozsáhlou vojenskou ofenzívu proti Karenské národní unii (KNU) ve státě Kayin, což vedlo k vysídlení stovek tisíc civilistů. Jeden odhad uvádí, že přibližně půl milionu lidí bylo vysídleno kvůli bojům mezi vládními silami a KNU a nucenému přesídlování vesnic vládou.
V roce 2007 protestovaly statisíce mnichů proti vládě vojenské junty a volaly po svobodných volbách, právech menšin a propuštění politických vězňů v události, která je dnes známá jako šafránová revoluce.
Etnické rakhinské povstalecké skupiny, jako je Arakan Army a Arakan Liberation Army (ALA), jsou vůči vládě nadále nepřátelské, ačkoliv od politických reforem a mírových rozhovorů bylo velké násilí vzácné. Arakan Army, založená v roce 2009, je v současnosti největší povstaleckou skupinou ve státě Rakhine, přičemž v regionu působí 1 500–2 500 bojovníků.
V roce 2011 vláda po politických reformách zavedla novou ústavu a byly propuštěny tisíce politických vězňů, včetně Aun Schan Su Ťij.
V roce 2011 zahájila Tatmadaw (myanmarské ozbrojené síly) vojenskou ofenzívu s názvem Operace Vytrvalost proti povstalcům ve státě Šan. Během ofenzívy Tatmadaw dobyla území od Národní demokratické alianční armády (NDAA) a Šanské státní armády – Sever (SSA-N), přičemž druhá jmenovaná byla zapojena do většiny bojů.
SSA-S (Šanská státní armáda – Jih) udržuje základny podél myanmarsko-thajských hranic a 2. prosince 2011 podepsala s vládou dohodu o příměří.
Jen v roce 2012 si boje mezi KIA a vládou vyžádaly kolem 2 500 obětí (civilních i vojenských); 211 z nich byli vládní vojáci.
Jednou z největších šanských povstaleckých skupin v Myanmaru je Šanská státní armáda – Jih (SSA-S), která má kolem 6 000 až 8 000 vojáků a do své rezignace 2. února 2014 ji vedl Yawd Serk.
Vládní síly zaútočily 19. listopadu 2014 na velitelství Kačjinské osvobozenecké armády poblíž města Laiza, přičemž podle vlády zabily nejméně 22 povstalců KIA.
Mezi únorem a květnem 2015 zahájily vládní síly sérii vojenských operací v Kokangu v severním státě Šan poté, co se Myanmarská národní demokratická alianční armáda (MNDAA) pokusila znovu ovládnout území, o které přišla v roce 2009.
Celostátní dohoda o příměří (NCA) byla přelomová dohoda podepsaná mezi vládou Myanmaru a osmi povstaleckými skupinami dne 15. října 2015; další dvě povstalecké skupiny se připojily později 13. února 2018.
Mírová konference Unie – Panglong 21. století se konala od 31. srpna do 4. září 2016 za účasti zástupců několika různých organizací ve snaze zprostředkovat jednání mezi vládou a různými povstaleckými skupinami.
Povstalci z Arakanské armády spásy Rohingů (ARSA) zaútočili 9. října 2016 na barmská pohraniční stanoviště podél hranice mezi Bangladéšem a Myanmarem, přičemž zabili devět pohraničních důstojníků.
Dne 9. října 2016 zaútočili neznámí povstalci na tři barmská pohraniční stanoviště podél hranice Myanmaru s Bangladéšem, čímž zahájili nový ozbrojený konflikt v severním státě Rakhine. Podle vládních úředníků v pohraničním městě Maungdaw útočníci vyplenili několik desítek střelných zbraní a munice ze stanovišť a oháněli se noži a podomácku vyrobenými praky, které střílely kovové šrouby. Útoky si vyžádaly devět mrtvých pohraničních důstojníků a „několik povstalců“.
11. října 2016 byli třetí den bojů zabiti čtyři vojáci Tatmadaw. Nově vzniklá povstalecká skupina, Arakanská armáda spásy Rohingů (ARSA), se k útoku přihlásila o týden později.
Koncem listopadu 2016 zaútočila Severní aliance, která se skládá ze čtyř povstaleckých skupin – Arakanské armády (AA), Kačinské nezávislé armády (KIA), Myanmarské národní demokratické alianční armády (MNDAA) a Ta'angské národní osvobozenecké armády (TNLA) – na města a pohraniční stanoviště podél čínsko-myanmarské hranice v okrese Muse v severním státě Šan.
Povstalci (Severní aliance) dobyli město Mong Ko dne 25. listopadu 2016 a udrželi nad ním kontrolu až do svého stažení z města dne 4. prosince 2016, aby předešli civilním obětem v důsledku náletů myanmarského letectva.
Dne 25. srpna 2017 zahájila ARSA (Arakanská armáda spásy Rohingů) druhý rozsáhlý útok na 24 policejních stanovišť a základnu 552. praporu lehké pěchoty v severním státě Rakhine. Při ozbrojených střetech bylo údajně zabito celkem 71 lidí.
Během brzkých ranních hodin 25. srpna 2017 zahájili povstalci ARSA (Arakanská armáda spásy Rohingů) koordinované útoky na 24 policejních stanovišť a základnu 552. praporu lehké pěchoty, při nichž zahynul tucet lidí.
V březnu 2018 však vláda Myanmaru porušila dohodu tím, že vyslala 400 vojáků Tatmadaw na území ovládané KNU, aby postavili silnici spojující dvě vojenské základny. V oblasti Ler Mu Plaw v okrese Hpapun vypukly ozbrojené střety mezi KNU a myanmarskou armádou, což vedlo k vysídlení 2 000 lidí.
Dne 17. května 2018 souhlasila Tatmadaw, že svůj projekt silnice „dočasně odloží“ a stáhne vojáky z oblasti.
Dne 4. ledna 2019 zahájilo kolem 300 povstalců Arakanské armády útoky před úsvitem na čtyři pohraniční policejní stanoviště – Kyaung Taung, Nga Myin Taw, Ka Htee La a Kone Myint – v severní části okresu Buthidaung.
V návaznosti na útoky uspořádala Kancelář prezidenta Myanmaru dne 7. ledna 2019 v hlavním městě Neipyijto zasedání na vysoké úrovni o národní bezpečnosti a nařídila ministerstvu obrany, aby zvýšilo počty vojáků v napadených oblastech a v případě potřeby použilo letadla.
Dne 15. srpna 2019 zaútočili povstalci Severní aliance na vojenskou akademii v okrese Nawnghkio, přičemž zabili 15 lidí. V následujících dnech došlo k dalším střetům a myanmarská armáda varovala, že pokud Severní aliance své útoky nezastaví, může vypuknout válka v plném rozsahu.
Mise vyzvala k vyšetřování a stíhání vojenských vůdců, zejména vrchního velitele, vrchního generála Mina Aunga Hlainga, u Mezinárodního trestního soudu (ICC) za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Dne 11. listopadu 2019 podala Gambie u Mezinárodního soudního dvora žalobu na Myanmar; státní poradkyně Aun Schan Su Ťij obhajovala myanmarské vojenské generály proti obviněním z genocidy při veřejných slyšeních v prosinci 2019.
Myanmar také převzal aktivní roli při hledání a zatýkání povstalců, kteří uprchli ze severovýchodní Indie; v květnu 2020 Myanmar vydal indickým úřadům 22 povstalců, včetně několika nejvyšších velitelů. Podobně Indie byla jedinou zemí, která navzdory celosvětovému pobouření násilně repatriovala rohingské uprchlíky zpět do Myanmaru.
