Generální tajemník
Michail Gorbačov byl zvolen generálním tajemníkem politbyrem 11. března 1985, tři hodiny po smrti svého předchůdce Konstantina Černěnka ve věku 73 let.
null
Historie Rozpad Sovětského svazu
ne bře 10, 1985 do čt pro 26, 1991
U.S.S.R.
K rozpadu Sovětského svazu došlo 26. prosince 1991, čímž byla oficiálně udělena samosprávná nezávislost republikám Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Bylo to výsledkem deklarace číslo 142-Н Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Deklarace uznala nezávislost bývalých sovětských republik a vytvořila Společenství nezávislých států (SNS), ačkoliv pět signatářů ji ratifikovalo mnohem později nebo tak neučinilo vůbec. Předchozího dne, 25. prosince, sovětský prezident Michail Gorbačov, osmý a poslední vůdce SSSR, rezignoval, prohlásil svůj úřad za zaniklý a předal své pravomoci – včetně kontroly nad sovětskými kódy pro odpálení jaderných raket – ruskému prezidentovi Borisi Jelcinovi. Toho večera v 19:32 byla sovětská vlajka naposledy spuštěna z Kremlu a nahrazena předrevoluční ruskou vlajkou.
Změny
1. července 1985 Gorbačov povýšil Eduarda Ševardnadzeho, prvního tajemníka Komunistické strany Gruzie, na řádného člena politbyra a následujícího dne ho jmenoval ministrem zahraničních věcí, čímž nahradil dlouholetého ministra zahraničí Andreje Gromyka.
První tajemník moskevské komunistické strany (Jelcin)
23. prosince 1985 Gorbačov jmenoval Jelcina prvním tajemníkem moskevské komunistické strany, čímž nahradil Viktora Grišina.
Pobaltské státy
23. srpna 1987, u příležitosti 48. výročí tajných protokolů paktu Molotov–Ribbentrop z roku 1939 mezi Adolfem Hitlerem a Josifem Stalinem, které nakonec předaly tehdy nezávislé pobaltské státy Sovětskému svazu, si tisíce demonstrantů tuto událost připomněly ve třech pobaltských metropolích zpěvem písní za nezávislost a účastí na projevech připomínajících Stalinovy oběti. Shromáždění byla v oficiálním tisku ostře odsouzena a bedlivě sledována policií, ale nebyla přerušena.
Litevské protesty
První protisovětské protesty v Litvě se konaly 23. srpna 1987.
Arméni demonstrovali
17. října 1987 demonstrovalo v Jerevanu asi 3 000 Arménů, kteří si stěžovali na stav jezera Sevan, chemický závod Nairit, jadernou elektrárnu Metsamor a znečištění ovzduší v Jerevanu.
Vztyčení národní trikolóry
21. října se ve Võru konala demonstrace věnovaná těm, kteří položili své životy v estonské osvobozenecké válce v letech 1918–1920, což vyvrcholilo konfliktem s milicemi. Poprvé po letech byla veřejně vyvěšena modro-černo-bílá národní trikolóra.
Lotyšský protest
18. listopadu 1987 stovky policistů a civilních milicionářů uzavřely centrální náměstí, aby zabránily jakékoli demonstraci u Památníku svobody, ale tisíce lidí přesto lemovaly ulice Rigy v tichém protestu.
Připojení k Arménské sovětské socialistické republice
20. února 1988, po týdnu sílících demonstrací ve Stěpanakertu, hlavním městě Náhorněkarabašské autonomní oblasti (oblast s arménskou většinou v rámci Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky), oblastní sovět odhlasoval odtržení a připojení k Arménské sovětské socialistické republice.
Estonská lidová fronta
Estonská lidová fronta byla založena v dubnu 1988.
Druhé výročí černobylské jaderné katastrofy
26. dubna 1988 se asi 500 lidí zúčastnilo pochodu organizovaného Ukrajinským kulturním klubem na kyjevské ulici Chreščatyk u příležitosti druhého výročí černobylské jaderné katastrofy, přičemž nesli transparenty s hesly jako „Otevřenost a demokracii až do konce“.
Lidová fronta Litvy
Lidová fronta Litvy, zvaná Sąjūdis („Hnutí“), byla založena v květnu 1988.
Lotyšská lidová fronta
Lotyšská lidová fronta byla založena v červnu 1988.
Demonstranti volající po nezávislosti Gruzie
V Tbilisi, hlavním městě sovětské Gruzie, mnoho demonstrantů v listopadu 1988 tábořilo před zákonodárným sborem republiky a volalo po nezávislosti Gruzie a na podporu estonské deklarace suverenity.
Estonské zákony budou mít přednost před zákony Sovětského svazu
16. listopadu 1988 přijal Nejvyšší sovět Estonské SSR deklaraci národní suverenity, podle níž mají estonské zákony přednost před zákony Sovětského svazu.
Den nezávislosti Ukrajiny
Na Ukrajině oslavily Lvov a Kyjev 22. ledna 1989 Den nezávislosti Ukrajiny. Tisíce lidí se shromáždily ve Lvově na nepovolenou bohoslužbu (moleben) před katedrálou svatého Jiří. V Kyjevě se 60 aktivistů setkalo v kyjevském bytě, aby si připomněli vyhlášení Ukrajinské lidové republiky v roce 1918.
Uctění obětí stalinismu
4. března 1989 byla v Kyjevě založena společnost Memorial, která se zavázala uctít oběti stalinismu a očistit společnost od sovětských praktik. Následující den se konalo veřejné shromáždění.
Výzva k odtržení Gruzie od Sovětského svazu
7. dubna 1989 byly do Tbilisi vyslány sovětské jednotky a obrněné transportéry poté, co více než 100 000 lidí protestovalo před sídlem komunistické strany s transparenty vyzývajícími k odtržení Gruzie od Sovětského svazu a k plné integraci Abcházie do Gruzie.
Jednotky zaútočily na demonstranty v Gruzii
9. dubna 1989 jednotky zaútočily na demonstranty; asi 20 lidí bylo zabito a více než 200 zraněno. Tato událost zradikalizovala gruzínskou politiku a přiměla mnohé k závěru, že nezávislost je lepší než pokračující sovětská nadvláda.
Odložené volby
30. května 1989 Gorbačov navrhl, aby celostátní místní volby, plánované na listopad 1989, byly odloženy na začátek roku 1990, protože stále neexistovaly zákony upravující průběh takových voleb. Někteří to považovali za ústupek místním stranickým funkcionářům, kteří se obávali, že budou smeteni z moci vlnou protiestablishmentových nálad.
Protesty v Kazachstánu
V Kazachstánu 19. června 1989 mladíci ozbrojení střelnými zbraněmi, zápalnými lahvemi, železnými tyčemi a kameny vyvolali nepokoje v Žanaozenu, které si vyžádaly několik obětí na životech. Mladíci se pokusili obsadit policejní stanici a vodárnu.
Tajemník Komunistické strany Uzbecké SSR nahrazen
Dne 23. června 1989 Gorbačov odvolal Rafika Nišonova z funkce prvního tajemníka Komunistické strany Uzbecké SSR a nahradil ho Karimovem, který následně vedl Uzbekistán jako sovětskou republiku a později jako nezávislý stát.
Požadavek na propuštění politických vězňů
Dne 19. srpna zaplnilo 600 000 demonstrantů Lenino náměstí v Baku (nyní náměstí Azadliq), aby požadovali propuštění politických vězňů.
Ukrajinská autokefální pravoslavná církev
Dne 19. srpna 1989 ruská pravoslavná farnost svatých Petra a Pavla oznámila, že přechází pod Ukrajinskou autokefální pravoslavnou církev.
Baltský řetěz
Baltská cesta neboli Baltský řetěz byla pokojná politická demonstrace konaná 23. srpna 1989. Odhadem 2 miliony lidí se chytily za ruce a vytvořily lidský řetěz dlouhý 600 kilometrů napříč Estonskem, Lotyšskem a Litvou.
Požadavek na dodatečné vyčištění místa černobylské havárie
Dne 30. září 1989 tisíce Bělorusů pochodovaly Minskem, aby odsoudily místní představitele a požadovaly dodatečné vyčištění místa černobylské havárie z roku 1986 na Ukrajině.
Dvacet továren ve Lvově vstoupilo do stávky
Dne 26. října uspořádalo dvacet továren ve Lvově stávky a shromáždění na protest proti policejní brutalitě z 1. října a neochotě úřadů stíhat odpovědné osoby.
Úřední jazyk Ukrajiny
Dne 28. října 1989 Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR rozhodl, že s účinností od 1. ledna 1990 bude ukrajinština úředním jazykem Ukrajiny, zatímco ruština bude používána pro komunikaci mezi etnickými skupinami.
Rozkol v Komunistické straně Litvy
Dne 7. prosince 1989 se Komunistická strana Litvy pod vedením Algirdase Brazauskase oddělila od Komunistické strany Sovětského svazu a vzdala se nároku na ústavní „vedoucí úlohu“ v politice.
Mezinárodní den lidských práv
Dne 10. prosince 1989 se ve Lvově konala první oficiálně povolená oslava Mezinárodního dne lidských práv.
Svátky
Dne 26. prosince přijal Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR zákon, kterým se Vánoce, Velikonoce a svátek Svaté Trojice staly oficiálními svátky.
Monopol na politickou moc
Dne 7. února 1990 Ústřední výbor KSSS přijal Gorbačovovo doporučení, aby se strana vzdala svého monopolu na politickou moc.
Volby do Sjezdu lidových poslanců Ruska
Dne 4. března 1990 uspořádala Ruská sovětská federativní socialistická republika volby do Sjezdu lidových poslanců Ruska. Boris Jelcin byl zvolen jako zástupce Sverdlovska se ziskem 72 procent hlasů.
Hlasování o rozdělení
Dne 25. března 1990 Estonská komunistická strana po šestiměsíčním přechodném období odhlasovala odtržení od KSSS.
Estonsko jako nezávislý stát
Dne 30. března 1990 prohlásila Estonská nejvyšší rada sovětskou okupaci Estonska od druhé světové války za nezákonnou a zahájila obnovu Estonska jako nezávislého státu.
Estonský premiér
Dne 3. dubna 1990 byl Edgar Savisaar z Lidové fronty Estonska zvolen předsedou Rady ministrů (což odpovídá funkci premiéra).
Obnova nezávislosti
Lotyšsko vyhlásilo 4. května 1990 obnovení nezávislosti, přičemž deklarace stanovila přechodné období k úplné nezávislosti.
Lotyšský premiér
Dne 7. května 1990 byl Ivars Godmanis z Lotyšské lidové fronty zvolen předsedou Rady ministrů (což odpovídá funkci lotyšského premiéra).
Předsednictvo Nejvyššího sovětu RSFSR
Dne 29. května 1990 byl Jelcin zvolen předsedou Předsednictva Nejvyššího sovětu RSFSR.
Vznikl boj mezi RSFSR a Sovětským svazem
Jelcin byl podporován demokratickými i konzervativními členy Nejvyššího sovětu, kteří usilovali o moc ve vyvíjející se politické situaci. Mezi RSFSR a Sovětským svazem vznikl nový mocenský boj. Dne 12. června 1990 přijal Sjezd lidových poslanců RSFSR deklaraci o suverenitě.
Jelcin rezignoval
Dne 12. července 1990 Jelcin dramatickým projevem na 28. sjezdu rezignoval na členství v Komunistické straně.
Útok na televizní věž ve Vilniusu
Dne 13. ledna 1991 sovětská vojska spolu se speciální jednotkou KGB Alfa zaútočila na televizní věž ve Vilniusu v Litvě, aby potlačila hnutí za nezávislost.
Předseda Rady ministrů rezignoval
Dne 14. ledna 1991 Nikolaj Ryžkov rezignoval na funkci předsedy Rady ministrů, tedy premiéra Sovětského svazu, a v nově zřízené funkci předsedy vlády Sovětského svazu ho nahradil Valentin Pavlov.
Celosvazové referendum
Dne 17. března 1991 v celosvazovém referendu 76,4 procenta voličů podpořilo zachování reformovaného Sovětského svazu.
Ruský prezident Boris Jelcin
Dne 12. června 1991 získal Boris Jelcin 57 procent hlasů v demokratických volbách a porazil Gorbačovova preferovaného kandidáta Nikolaje Ryžkova, který získal 16 procent hlasů. Po Jelcinově zvolení prezidentem se Rusko prohlásilo za nezávislé.
Dovolená ve Forosu
Dne 19. srpna 1991 Gorbačovův viceprezident Gennadij Janajev, premiér Valentin Pavlov, ministr obrany Dmitrij Jazov, šéf KGB Vladimir Krjučkov a další vysocí představitelé jednali s cílem zabránit podpisu svazové smlouvy vytvořením „Státního výboru pro výjimečný stav“, který Gorbačova – trávícího dovolenou ve Forosu na Krymu – umístil do domácího vězení a odřízl od komunikace.
Méně centralizovaný stát
Tváří v tvář rostoucímu separatismu se Gorbačov snažil restrukturalizovat Sovětský svaz na méně centralizovaný stát. Dne 20. srpna 1991 měla Ruská SFSR podepsat novou svazovou smlouvu, která by přeměnila Sovětský svaz na federaci nezávislých republik se společným prezidentem, zahraniční politikou a armádou. Byla silně podporována středoasijskými republikami, které potřebovaly ekonomické výhody společného trhu k prosperitě.
Estonsko oficiálně obnovilo svou nezávislost
Estonsko oficiálně obnovilo svou nezávislost během převratu v temných hodinách 20. srpna 1991, ve 23:03 tallinnského času, kdy mnoho estonských dobrovolníků obklíčilo tallinnskou televizní věž ve snaze připravit se na přerušení komunikačních kanálů poté, co ji sovětská vojska obsadila, a odmítli se nechat sovětskými vojsky zastrašit. Když Edgar Savisaar deset minut čelil sovětským vojskům, ta nakonec po neúspěšném odporu proti Estoncům od televizní věže ustoupila.
Převrat zkolaboval
Dne 21. srpna 1991 převrat zkolaboval. Organizátoři byli zadrženi a Gorbačov byl znovu dosazen do funkce prezidenta, i když s výrazně oslabenou mocí.
Gorbačov rezignoval na funkci generálního tajemníka strany
Dne 24. srpna 1991 Gorbačov rozpustil Ústřední výbor KSSS, rezignoval na funkci generálního tajemníka strany a rozpustil všechny stranické jednotky ve vládě.
Čísla rezolucí Valného shromáždění
Dne 17. září 1991 přijalo Valné shromáždění rezolucemi číslo 46/4, 46/5 a 46/6 Estonsko, Lotyšsko a Litvu do Organizace spojených národů v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti číslo 709, 710 a 711, které byly přijaty 12. září bez hlasování.
Bývalý Sovětský svaz
Do 7. listopadu 1991 většina novin označovala zemi jako „bývalý Sovětský svaz“.
Závěrečná fáze rozpadu Sovětského svazu
Závěrečná fáze rozpadu Sovětského svazu začala ukrajinským lidovým referendem 1. prosince 1991, v němž 90 procent voličů hlasovalo pro nezávislost.
Bělověžské dohody
Dne 8. prosince se lídři Ruska, Ukrajiny a Běloruska tajně setkali v Bělověžském pralese v západním Bělorusku a podepsali Bělověžské dohody, které prohlásily, že Sovětský svaz přestal existovat, a oznámily vytvoření Společenství nezávislých států (SNS) jako volnějšího sdružení, které mělo zaujmout jeho místo.
Vypovězení svazové smlouvy z roku 1922
Dne 12. prosince Nejvyšší sovět Ruské SFSR formálně ratifikoval Bělověžské dohody a vypověděl svazovou smlouvu z roku 1922.
Evropská energetická charta v Haagu jako suverénní státy
Dne 17. prosince 1991 podepsaly tři pobaltské republiky a devět z dvanácti zbývajících sovětských republik spolu s 28 evropskými zeměmi, Evropským hospodářským společenstvím a čtyřmi neevropskými zeměmi Evropskou energetickou chartu v Haagu jako suverénní státy.
Alma-atinský protokol
Přetrvávaly pochybnosti o tom, zda Bělověžské dohody právně rozpustily Sovětský svaz, protože byly podepsány pouze třemi republikami. Dne 21. prosince 1991 však zástupci 11 z 12 zbývajících republik – všech kromě Gruzie – podepsali Alma-atinský protokol, který potvrdil rozpuštění Svazu a formálně založil SNS. Také „přijali“ Gorbačovovu rezignaci. Ačkoliv Gorbačov ještě neměl žádné formální plány na odchod ze scény, řekl CBS News, že rezignuje, jakmile uvidí, že SNS je skutečně realitou.
Gorbačov rezignoval
V celostátně vysílaném projevu brzy ráno 25. prosince 1991 Gorbačov rezignoval na funkci prezidenta SSSR.
Televizní projev prezidenta USA uznávající nezávislost 11 zbývajících republik
Prezident Spojených států George H.W. Bush přednesl krátký televizní projev, v němž oficiálně uznal nezávislost 11 zbývajících republik.
Konec Sovětského svazu
V noci 25. prosince, v 19:32 moskevského času, poté, co Gorbačov opustil Kreml, byla naposledy spuštěna sovětská vlajka a ve 23:40 byla na jejím místě vztyčena ruská trikolóra, což symbolicky znamenalo konec Sovětského svazu.
Zánik
Dne 26. prosince Rada republik, horní komora Nejvyššího sovětu Svazu, odhlasovala zánik sebe sama i Sovětského svazu.