1Narození

Heinrich Luitpold Himmler se narodil v Mnichově 7. října 1900 do konzervativní středostavovské římskokatolické rodiny. Jeho otcem byl Joseph Gebhard Himmler (17. května 1865 – 29. října 1936), učitel, a jeho matkou byla Anna Maria Himmlerová (rozená Heyderová; 16. ledna 1866 – 10. září 1941), oddaná římská katolička. Heinrich měl dva bratry, Gebharda Ludwiga (29. července 1898 – 22. června 1982) a Ernsta Hermanna (23. prosince 1905 – 2. května 1945).

2Himmlerovy zájmy

Himmlerův deník, který si vedl přerušovaně od 10 let, ukazuje, že se živě zajímal o aktuální události, šerm a „vážné diskuse o náboženství a sexu“.

3Výcvik v raném věku

V roce 1915 zahájil výcvik u kadetního sboru v Landshutu.

4Kandidát na důstojníka

Jeho otec využil svých kontaktů s královskou rodinou, aby Himmlera nechal přijmout jako kandidáta na důstojníka, a v prosinci 1917 narukoval k záložnímu praporu 11. bavorského pluku.

5Propuštění

V listopadu 1918, zatímco byl Himmler stále ve výcviku, válka skončila porážkou Německa, což mu znemožnilo stát se důstojníkem nebo zažít boj. Po svém propuštění 18. prosince se vrátil do Landshutu. Po válce Himmler dokončil své gymnaziální vzdělání.

6Studium agronomie

V letech 1919–1922 studoval agronomii na mnichovské Technische Hochschule (nyní Technická univerzita v Mnichově) po krátké praxi na farmě a následné nemoci.

7Setkání s Ernstem Röhmem

Během druhého ročníku na univerzitě Himmler zdvojnásobil své úsilí o vojenskou kariéru. Ačkoliv nebyl úspěšný, podařilo se mu rozšířit své zapojení do polovojenské scény v Mnichově. V té době se poprvé setkal s Ernstem Röhmem, raným členem nacistické strany a spoluzakladatelem Sturmabteilung („úderného oddílu“; SA). Himmler Röhma obdivoval, protože byl vyznamenaným bojovým vojákem, a na jeho popud vstoupil do jeho antisemitské nacionalistické skupiny Bund Reichskriegsflagge (Spolek říšské válečné vlajky).

8Židovská otázka

V roce 1922 se Himmler začal více zajímat o „židovskou otázku“, přičemž jeho zápisy v deníku obsahovaly stále více antisemitských poznámek a zaznamenávaly řadu diskusí o Židech se spolužáky. Jeho seznamy četby, jak jsou zaznamenány v deníku, byly ovládány antisemitskými pamflety, německými mýty a okultními spisy.

9Himmlerovy politické názory

Po vraždě ministra zahraničí Walthera Rathenaua 24. června se Himmlerovy politické názory stočily k radikální pravici a účastnil se demonstrací proti Versailleské smlouvě.

10První zaměstnání

Zuřila hyperinflace a Himmlerovi rodiče si již nemohli dovolit vzdělávat všechny tři syny. Zklamán svým neúspěchem v budování vojenské kariéry a neschopností rodičů financovat jeho doktorská studia, byl Himmler po získání zemědělského diplomu nucen přijmout špatně placenou kancelářskou práci. V této pozici zůstal až do září 1923.

11Vstup do nacistické strany

Himmler vstoupil do nacistické strany (NSDAP) v srpnu 1923 a obdržel členské číslo 14303. Jako člen Röhmovy polovojenské jednotky se Himmler podílel na pivnicovém puči – neúspěšném pokusu Hitlera a NSDAP o převzetí moci v Mnichově. Tato událost nasměrovala Himmlera na politickou dráhu. Byl vyslýchán policií ohledně své role v puči, ale nebyl obviněn kvůli nedostatku důkazů. Přišel však o práci, nebyl schopen najít zaměstnání jako agronom a musel se přestěhovat ke svým rodičům do Mnichova. Frustrován těmito neúspěchy se stal stále podrážděnějším, agresivnějším a názorově vyhraněnějším, čímž si odcizil přátele i členy rodiny.

12Opuštění katolicismu

V letech 1923–1924, zatímco hledal svůj světonázor, Himmler opustil katolicismus a zaměřil se na okultismus a antisemitismus. Germánská mytologie, posílená okultními myšlenkami, se pro něj stala náboženstvím. Himmlerovi byla NSDAP sympatická, protože její politické postoje souhlasily s jeho vlastními názory. Zpočátku nebyl stržen Hitlerovým charismatem ani kultem vůdce. Jak se však o Hitlerovi dozvídal více ze své četby, začal ho považovat za užitečnou tvář strany a později ho obdivoval a dokonce uctíval. Aby upevnil a posunul svou vlastní pozici v NSDAP, využil Himmler zmatku ve straně po Hitlerově zatčení v důsledku pivnicového puče.

13Práce pod Gregorem Strasserem

Od poloviny roku 1924 pracoval Himmler pod Gregorem Strasserem jako tajemník strany a asistent pro propagandu. Cestoval po celém Bavorsku, agitoval pro stranu, přednášel a distribuoval literaturu.

14První role pod Hitlerem

Himmler byl od konce roku 1924 Strasserem pověřen vedením stranické kanceláře v Dolním Bavorsku a byl zodpovědný za integraci členů v oblasti do NSDAP pod Hitlerem, když byla strana v únoru 1925 znovu založena.

15Vstup do Schutzstaffel

Himmler vstoupil do Schutzstaffel (SS) jako SS-Führer (vedoucí SS); jeho členské číslo SS bylo 168.

16Himmlerova první vedoucí pozice v SS

SS, původně součást mnohem větší SA, byla vytvořena v roce 1923 pro Hitlerovu osobní ochranu a v roce 1925 byla znovu vytvořena jako elitní jednotka SA. Himmlerovou první vedoucí pozicí v SS byla funkce SS-Gauführer (okresní vedoucí) v Dolním Bavorsku od roku 1926.

17Zástupce šéfa propagandy

Strasser jmenoval Himmlera zástupcem šéfa propagandy v lednu 1927. Jak bylo v NSDAP typické, měl ve své funkci značnou svobodu jednání, která se časem zvyšovala. Začal shromažďovat statistiky o počtu Židů, svobodných zednářů a nepřátel strany a v důsledku své silné potřeby kontroly vybudoval propracovanou byrokracii.

18Zástupce říšského vedoucího SS

V září 1927 sdělil Himmler Hitlerovi svou vizi přeměnit SS na loajální, mocnou a rasově čistou elitní jednotku. Hitler, přesvědčen, že Himmler je pro tento úkol ten pravý, ho jmenoval zástupcem říšského vůdce SS (Reichsführer-SS) v hodnosti SS-Oberführer.

19Vedení SS jako samostatné organizace

Do roku 1930 Himmler přesvědčil Hitlera, aby SS vedl jako samostatnou organizaci, ačkoliv byla oficiálně stále podřízena SA.

20Poslanec Říšského sněmu

V září 1930 byl Himmler poprvé zvolen poslancem Říšského sněmu.

21Jmenování Reinharda Heydricha

Himmlerův organizovaný, knihomolský intelekt mu dobře posloužil, když začal zakládat různá oddělení SS. V roce 1931 jmenoval Reinharda Heydricha šéfem nové zpravodajské služby (Ic Service), která byla v roce 1932 přejmenována na Sicherheitsdienst (SD: Bezpečnostní služba). Později Heydricha oficiálně jmenoval svým zástupcem. Oba muži měli dobrý pracovní vztah a vzájemný respekt.

22SS-Obergruppenführer

S účinností od 1. ledna 1933 povýšil Hitler Himmlera do hodnosti SS-Obergruppenführer, která byla rovna hodnosti vysokých velitelů SA.

23Růst nacistické strany

Vzestup nacistické strany k moci poskytl Himmlerovi a SS neomezenou příležitost k rozkvětu. Do roku 1933 měla SS 52 000 členů. Přísné požadavky na členství zajišťovaly, že všichni členové patřili k Hitlerovu árijskému Herrenvolk („árijské pánské rase“). Uchazeči byli prověřováni z hlediska severských kvalit – slovy Himmlera: „jako zahradník, který se snaží vypěstovat starou dobrou odrůdu, která byla znehodnocena a zkažena; začali jsme od principů šlechtění rostlin a pak jsme zcela nestydatě přistoupili k vyplevelení mužů, o kterých jsme si nemysleli, že bychom je mohli využít pro budování SS.“ Málokdo se odvážil zmínit, že podle svých vlastních měřítek Himmler svým ideálům neodpovídal.

24Himmler založil první oficiální koncentrační tábor

V březnu 1933, necelé tři měsíce poté, co se nacisté dostali k moci, založil Himmler v Dachau první oficiální koncentrační tábor.

25Šéf mnichovské policie

V březnu 1933 jmenoval říšský místodržící Bavorska Franz Ritter von Epp Himmlera šéfem mnichovské policie. Himmler jmenoval Heydricha velitelem IV. oddělení, politické policie. Poté Himmler a Heydrich převzali politickou policii stát po státu; brzy bylo pouze Prusko ovládáno Göringem.

26Pruská tajná policie

Göring vytvořil v roce 1933 pruskou tajnou policii, Geheime Staatspolizei neboli Gestapo, a do jejího čela jmenoval Rudolfa Dielse. Göring měl obavy, že Diels není dostatečně bezohledný na to, aby Gestapo efektivně využil k potlačení moci SA.

27Himmler jmenoval Theodora Eickeho

Hitler prohlásil, že nechce, aby to bylo jen další vězení nebo zadržovací tábor. Himmler v červnu 1933 jmenoval Theodora Eickeho, odsouzeného zločince a horlivého nacistu, aby tábor vedl. Eicke vytvořil systém, který byl použit jako model pro budoucí tábory po celém Německu. Mezi jeho rysy patřila izolace obětí od okolního světa, propracované nástupy a pracovní úkoly, používání síly a poprav k vynucení poslušnosti a přísný disciplinární řád pro stráže. Vězni i stráže dostali uniformy; uniformy stráží měly na límcích zvláštní odznak Totenkopf.

28Reichsleiter (hodnosti po hodnostech)

Dne 2. června byl Himmler spolu s vedoucími dalších dvou nacistických polovojenských organizací, SA a Hitlerjugend, jmenován říšským vedoucím (Reichsleiter), což byla druhá nejvyšší politická hodnost v nacistické straně.

29Noc dlouhých nožů

Hitler se 21. června rozhodl, že Röhm a vedení SA musí být eliminováni. Dne 29. června poslal Göringa do Berlína, aby se setkal s Himmlerem a Heydrichem a naplánoval akci. Hitler převzal velení v Mnichově, kde byl Röhm zatčen; dal Röhmovi na výběr, zda spáchá sebevraždu, nebo bude zastřelen. Když Röhm odmítl spáchat sebevraždu, byl zastřelen dvěma důstojníky SS.

30Hitler se stal vůdcem

Dne 1. srpna 1934 schválila Hitlerova vláda zákon, který stanovil, že po smrti von Hindenburga bude úřad prezidenta zrušen a jeho pravomoci sloučeny s pravomocemi kancléře. Von Hindenburg zemřel následující ráno a Hitler se stal hlavou státu i předsedou vlády pod titulem Führer und Reichskanzler (vůdce a říšský kancléř).

31SS-Totenkopfverbände

Do konce roku 1934 převzal Himmler kontrolu nad tábory pod záštitou SS a vytvořil samostatnou divizi SS-Totenkopfverbände.

32Norimberské zákony

Dne 15. září 1935 předložil Hitler Říšskému sněmu dva zákony, známé jako norimberské zákony. Zákony zakazovaly manželství mezi nežidovskými a židovskými Němci a zakazovaly zaměstnávání nežidovských žen mladších 45 let v židovských domácnostech. Zákony také zbavily takzvané „neárijce“ výhod německého občanství. Tyto zákony patřily k prvním rasově motivovaným opatřením zavedeným Třetí říší.

33SS jako protibolševická bojová organizace

Zpočátku byly v táborech drženi političtí odpůrci; postupem času byli do táborů umisťováni i nežádoucí členové německé společnosti – zločinci, tuláci, devianti. V roce 1936 Himmler v brožuře „SS jako protibolševická bojová organizace“ napsal, že SS má bojovat proti „židovsko-bolševické revoluci podlidí“.

34Šéf německé policie a státní tajemník na ministerstvu vnitra

Dne 17. června 1936 Hitler nařídil sjednocení všech policejních sil v Říši a jmenoval Himmlera šéfem německé policie a státním tajemníkem na ministerstvu vnitra.

35Rozvoj táborů

Hitlerův dekret vydaný v prosinci 1937 umožnil uvěznění kohokoliv, koho režim považoval za nežádoucího člena společnosti. Patřili sem Židé, Romové, komunisté a osoby jakékoliv jiné kulturní, rasové, politické nebo náboženské příslušnosti, které nacisté považovali za Untermensch (podlidi). Tábory se tak staly mechanismem sociálního a rasového inženýrství. Do vypuknutí druhé světové války na podzim 1939 existovalo šest táborů, v nichž bylo drženo na 27 000 vězňů. Počty úmrtí byly vysoké.

36Invaze do Polska

Když Hitler a jeho vojenští velitelé hledali záminku pro invazi do Polska v roce 1939, Himmler, Heydrich a Heinrich Müller naplánovali a provedli operaci pod falešnou vlajkou s krycím názvem Operace Himmler. Němečtí vojáci převlečení do polských uniforem podnikli pohraniční potyčky, které klamně naznačovaly polskou agresi vůči Německu. Tyto incidenty pak nacistická propaganda využila k ospravedlnění invaze do Polska, která byla zahajovací událostí druhé světové války.

37Einsatzgruppen

Se souhlasem Hitlera Himmler znovu zřídil Einsatzgruppen v období před plánovanou invazí do Sovětského svazu.

38Himmlerovy rozkazy

Do začátku roku 1941 bylo na základě Himmlerových rozkazů vybudováno deset koncentračních táborů, v nichž byli vězni podrobováni nuceným pracím. Židé z celého Německa a okupovaných území byli deportováni do táborů nebo uzavřeni v ghettech.

39Zastřelení 100 Židů v Minsku

Zpočátku byly oběti zabíjeny v plynových vozech nebo popravčími četami, ale tyto metody se pro operaci tohoto rozsahu ukázaly jako nepraktické. V srpnu 1941 se Himmler zúčastnil zastřelení 100 Židů v Minsku. Znechucen a otřesen tímto zážitkem se obával dopadu, jaký by takové akce mohly mít na duševní zdraví jeho mužů z SS. Rozhodl, že je třeba najít alternativní metody zabíjení.

40Reinhard Heydrich

Koncem roku 1941 jmenoval Hitler Heydricha zastupujícím říšským protektorem nově zřízeného Protektorátu Čechy a Morava. Heydrich začal rasově klasifikovat Čechy a mnohé deportoval do koncentračních táborů. Členové sílícího odboje byli popravováni, čímž si Heydrich vysloužil přezdívku „pražský řezník“. Toto jmenování posílilo spolupráci mezi Himmlerem a Heydrichem a Himmler byl hrdý na to, že má SS kontrolu nad státem. Navzdory přímému přístupu k Hitlerovi zůstala Heydrichova loajalita k Himmlerovi pevná.

41Himmler v čele vyhlazování Židů

Nacistická rasová politika, včetně představy, že rasově méněcenní lidé nemají právo na život, sahá až do počátků strany; Hitler o tom diskutuje v Mein Kampf. Někdy v době, kdy Německo v prosinci 1941 vyhlásilo válku Spojeným státům, Hitler konečně rozhodl, že evropští Židé mají být „vyhlazeni“.

42Generalplan Ost

Německo následně napadlo Dánsko a Norsko, Nizozemsko a Francii a začalo bombardovat Velkou Británii v rámci příprav na operaci Seelöwe, plánovanou invazi do Spojeného království. Dne 21. června 1941, den před invazí do Sovětského svazu, pověřil Himmler přípravou Generalplan Ost (Generální plán Východ); plán byl dokončen v červenci 1942. Počítal s tím, že pobaltské státy, Polsko, západní Ukrajina a Bělorusko budou dobyty a osídleny deseti miliony německých občanů.

43Volkssturm

Dne 26. září 1944 nařídil Hitler Himmlerovi vytvořit speciální armádní jednotky, Volkssturm („Lidová bouře“ nebo „Lidová domobrana“). K odvodu do této milice byli způsobilí všichni muži ve věku od šestnácti do šedesáti let, a to i přes protesty ministra zbrojního průmyslu Alberta Speera, který upozorňoval, že ze zbrojní výroby jsou odvoláváni nenahraditelní kvalifikovaní pracovníci. Hitler sebevědomě věřil, že lze postavit šest milionů mužů a že nové jednotky „zahájí lidovou válku proti útočníkovi“.

44Vrchní velitel Skupiny armád Horní Rýn

Dne 6. června 1944 se západní spojenecké armády vylodily v severní Francii během operace Overlord. V reakci na to byla vytvořena Skupina armád Horní Rýn (Heeresgruppe Oberrhein), aby se střetla s postupující americkou 7. armádou (pod velením generála Alexandera Patche) a francouzskou 1. armádou (vedenou generálem Jeanem de Lattre de Tassigny) v oblasti Alsaska podél západního břehu Rýna. Koncem roku 1944 jmenoval Hitler Himmlera vrchním velitelem Skupiny armád Horní Rýn.

45Operace Severní vítr

Dne 1. ledna 1945 zahájil Hitler se svými generály operaci Severní vítr. Cílem bylo prolomit linie americké 7. armády a francouzské 1. armády na podporu jižního úderu v bitvě v Ardenách, poslední velké německé ofenzívě války. Po omezených počátečních ziscích Němců Američané ofenzívu zastavili. Do 25. ledna byla operace Severní vítr oficiálně ukončena.

46Velitel narychlo vytvořené Skupiny armád Visla

Dne 25. ledna 1945, navzdory Himmlerovým chybějícím vojenským zkušenostem, ho Hitler jmenoval velitelem narychlo vytvořené Skupiny armád Visla (Heeresgruppe Weichsel), aby zastavil viselsko-oderskou operaci sovětské Rudé armády do Pomořanska. Himmler zřídil své velitelství v Schneidemühlu a jako své hlavní sídlo používal svůj speciální vlak Sonderzug Steiermark.

47Plánování tajných mírových jednání

Začátkem roku 1945 bylo německé válečné úsilí na pokraji zhroucení a Himmlerův vztah s Hitlerem se zhoršil. Himmler uvažoval o nezávislém vyjednání mírové dohody. Jeho masér Felix Kersten, který se přestěhoval do Švédska, působil jako prostředník při jednáních s hrabětem Folkem Bernadottem, šéfem švédského Červeného kříže. Mezi oběma muži si vyměňovali dopisy a přímá setkání zprostředkoval Walter Schellenberg z RSHA.

48Poslední setkání

Himmler a Hitler se naposledy setkali 20. dubna 1945 – v den Hitlerových narozenin – v Berlíně a Himmler Hitlerovi přísahal neochvějnou věrnost. Na vojenské poradě toho dne Hitler prohlásil, že Berlín neopustí, a to navzdory sovětskému postupu. Spolu s Göringem Himmler po poradě město rychle opustil.

49Propouštění vězňů z koncentračních táborů

Dne 21. dubna se Himmler setkal s Norbertem Masurem, švédským zástupcem Světového židovského kongresu, aby projednal propuštění židovských vězňů z koncentračních táborů.

50Himmler se setkal přímo s Bernadottem

Dne 23. dubna se Himmler setkal přímo s Bernadottem na švédském konzulátu v Lübecku. Představil se jako prozatímní vůdce Německa a tvrdil, že Hitler bude během několika příštích dnů po smrti. V naději, že Britové a Američané budou bojovat proti Sovětům po boku toho, co zbylo z Wehrmachtu, požádal Himmler Bernadotteho, aby informoval generála Dwighta Eisenhowera, že se Německo chce vzdát západním spojencům, nikoliv Sovětskému svazu.

51Himmlerův zástupce SS byl dopaden a přiveden zpět do vůdcova bunkru

Dne 27. dubna byl Himmlerův zástupce SS v Hitlerově hlavním stanu v Berlíně, Hermann Fegelein, dopaden v civilním oblečení při pokusu o dezerci; byl zatčen a přiveden zpět do vůdcova bunkru (Führerbunker).

52Jednání se západními spojenci

Večer 28. dubna odvysílala BBC zprávu agentury Reuters o Himmlerových pokusech o vyjednávání se západními spojenci. Hitler dlouho považoval Himmlera za druhého nejvěrnějšího hned po Josephu Goebbelsovi; říkal mu „věrný Heinrich“.

53Himmler a Göring jsou zrádci

Dne 29. dubna – jeden den před svou sebevraždou – prohlásil Hitler Himmlera i Göringa za zrádce. Zbavil Himmlera všech jeho stranických i státních úřadů a vyloučil ho z nacistické strany.

54Himmler byl zatčen

Dne 21. května byli Himmler a dva jeho pobočníci zastaveni a zadrženi na kontrolním stanovišti v Bremervörde, které zřídili bývalí sovětští váleční zajatci. Během následujících dvou dnů byl přemístěn do několika táborů.

55Himmlerova smrt

Himmler se zakousl do skryté kapsle s kyanidem draselným a zhroutil se na podlahu. Během 15 minut byl mrtvý. Krátce poté bylo Himmlerovo tělo pohřbeno v neoznačeném hrobě poblíž Lüneburgu. Poloha hrobu zůstává neznámá.