Historie Chetité

Raná historie chetitského království je známa z tabulek, které mohly být poprvé napsány v 19.–18. století př. n. l. v chetitštině; většina tabulek se však dochovala pouze jako akkadské opisy pořízené ve 14. a 13. století př. n. l. Ty odhalují rivalitu mezi dvěma větvemi královské rodiny až do střední říše; severní větev sídlila nejprve v Zalpuwě a následně v Chattuše, a jižní větev sídlila v Kuššaru (dosud nenalezeno) a bývalé asyrské kolonii Kaneš. Tyto větve lze rozlišit podle jejich jmen; severní větev si ponechala jména z izolovaného hattijského jazyka a jižní větev přijala indoevropská chetitská a luvijská jména.

Zalpuwa poprvé zaútočila na Kaneš pod vedením Uhny v roce 1833 př. n. l.

Hittite palace at Kültepe

Pokračovat v vyprávění

Jedna sada tabulek, známá souhrnně jako Anittův text, začíná vyprávěním o tom, jak Pithana, král Kuššary, dobyl sousední Nešu (Kaneš). Skutečným předmětem těchto tabulek je však Pithanův syn Anitta (vládl 1745–1720 př. n. l.), který pokračoval tam, kde jeho otec přestal, a dobyl několik severních měst: včetně Chattušy, kterou proklel, a také Zalpuwy.

Bronze dagger of king Anitta

Pokračovat v vyprávění

Po Anittovi nastoupil Zuzzu (vládl 1720–1710 př. n. l.); ale někdy v letech 1710–1705 př. n. l. byl Kaneš zničen, čímž zanikl dlouho zavedený asyrský obchodní systém. Šlechtická rodina z Kuššary přežila, aby se utkala s rodinou ze Zalpy/Chattušy, i když není jisté, zda šlo o přímou linii Anitty.

Mezitím páni ze Zalpy žili dál. Huzzija I., potomek Huzziyi ze Zalpy, převzal Hatti. Jeho zeť Labarna I., jižan z Churmy, uzurpoval trůn, ale zajistil, aby adoptoval Huzziyova vnuka Chattušiliho jako svého vlastního syna a dědice.

Silver bowl mentioning Labarna

Pokračovat v vyprávění

Založení Chetitského království je připisováno buď Labarnovi I., nebo Chattušilimu I. (ten druhý mohl mít Labarnu i jako osobní jméno), kteří dobyli oblast jižně a severně od Chattušy. Chattušili I. vedl tažení až k semitskému amorejskému království Jamchad v Sýrii, kde zaútočil na jeho hlavní město Aleppo, ale nedobyl ho. Chattušili I. nakonec dobyl Chattušu a je mu připisováno založení Chetitské říše.

Na smrtelné posteli si Chattušili I. vybral za svého dědice vnuka Muršiliho I. (nebo Muršiliše I.). V roce 1595 př. n. l. podnikl Muršili I. velký nájezd po řece Eufrat, obešel Asýrii a dobyl Mari a Babylonii, přičemž vyhnal amorejské zakladatele babylonského státu. Vnitřní neshody však vynutily stažení vojsk do chetitské domoviny.

Muršili pokračoval v dobývání Chattušiliho I. Muršiliho výboje dosáhly jižní Mezopotámie a v roce 1531 př. n. l. dokonce vyplenil samotný Babylon.

Dalším významným panovníkem po Muršilim I. byl Telepinu (cca 1500 př. n. l.), který dosáhl několika vítězství na jihozápadě, zřejmě díky spojenectví s jedním churritským státem (Kizzuwatna) proti druhému (Mitanni). Telepinu se také pokusil zajistit následnictví.

Období 15. století př. n. l. je z velké části neznámé s velmi řídkými dochovanými záznamy. Částečným důvodem slabosti i nejasnosti je, že Chetité byli pod neustálým útokem, hlavně ze strany Kašků, neindoevropského lidu usazeného podél břehů Černého moře. Hlavní město se opět stěhovalo, nejprve do Sapinuwy a poté do Samuhy. V Sapinuwě se nachází archiv, ale dosud nebyl adekvátně přeložen. Navazuje na něj vlastní „období Chetitské říše“, které se datuje od vlády Tudhaliji I. přibližně od roku 1430 př. n. l. S vládou Tudhaliji I. se Chetitské království vynořilo z mlhy nejasnosti. Chetitská civilizace vstoupila do časového období nazývaného „období Chetitské říše“. Během této doby probíhalo mnoho změn, z nichž neposlední bylo posílení královské moci. Osídlování Chetitů v období říše pokročilo.

Bohužel, tento syn byl zjevně zavražděn dříve, než dosáhl svého cíle, a toto spojenectví nebylo nikdy naplněno. Středoasyrská říše (1365–1050 př. n. l.) však opět začala růst na síle, s nástupem Aššur-uballita I. v roce 1365 př. n. l. Aššur-uballit I. zaútočil a porazil mitannského krále Mattiwazu navzdory pokusům chetitského krále Šuppiluliuma I., který se nyní obával rostoucí asyrské moci a pokoušel se udržet svůj trůn vojenskou podporou. Země Mitanni a Churritů byly řádně přivlastněny Asýrií, což jí umožnilo zasahovat do chetitského území ve východní Malé Asii, a Adad-nirári I. anektoval Karchemiš a severovýchodní Sýrii z kontroly Chetitů.

Tablet from the reign of Ashur-uballit I

Pokračovat v vyprávění

Po Tudchalijovi I. následovala další slabá fáze a nepřátelé Chetitů ze všech stran byli schopni postoupit až k Chattuše a srovnat ji se zemí. Království však znovu získalo svou bývalou slávu za Šuppiluliuma I. (cca 1350 př. n. l.), který znovu dobyl Aleppo, Mitanni bylo podrobeno vazalství Asyřany pod vedením jeho zetě a porazil Karchemiš, další amoritský městský stát.

Hittite Empire at its greatest extent

Pokračovat v vyprávění

Po Šuppiluliumovi I. a velmi krátké vládě jeho nejstaršího syna se stal králem další syn, Muršili II. (cca 1330 př. n. l.). Poté, co zdědil silnou pozici na východě, byl Muršili schopen obrátit svou pozornost na západ, kde zaútočil na Arzawu a město známé jako Millawanda (Milét), které bylo pod kontrolou Achijawy.

Pokračovat v vyprávění

Chetitská prosperita byla většinou závislá na kontrole obchodních cest a zdrojů kovů. Vzhledem k důležitosti severní Sýrie pro životně důležité cesty spojující kilikijské brány s Mezopotámií byla obrana této oblasti klíčová a brzy byla podrobena zkoušce egyptskou expanzí pod vedením faraona Ramesse II. Výsledek bitvy je nejistý, i když se zdá, že včasný příchod egyptských posil zabránil úplnému vítězství Chetitů. Egypťané přinutili Chetity uchýlit se do pevnosti Kadeš, ale jejich vlastní ztráty jim zabránily v udržení obléhání. Tato bitva se odehrála v 5. roce vlády Ramesse (cca 1274 př. n. l. podle nejčastěji používané chronologie).

Battle of KadeshBust of one of the four external seated statues of Ramesses II at Abu Simbel

Pokračovat v vyprávění

Po tomto datu začala moc Chetitů i Egypťanů opět upadat kvůli síle Asyřanů. Asyrský král Salmanassar I. využil příležitosti k porážce Churritů a Mitanni, obsadil jejich země a expandoval až k pramenům Eufratu v Anatolii a do Babylonie, starověkého Íránu, Aramu (Sýrie), Kanaánu (Palestina) a Fénicie, zatímco Muwatalli byl zaměstnán Egypťany. Chetité se marně snažili zachovat království Mitanni vojenskou podporou. Asýrie nyní představovala pro chetitské obchodní cesty stejně velkou hrozbu, jako kdykoli předtím Egypt. Muwatalliho syn, Urhi-Tešub, nastoupil na trůn a vládl jako král sedm let jako Muršili III., než byl po krátké občanské válce svržen svým strýcem, Chattušilim III. V reakci na rostoucí asyrskou anexi chetitského území uzavřel mír a spojenectví s Ramessem II. (který se také obával Asýrie) a nabídl ruku své dcery faraonovi. „Kadešská smlouva“, jedna z nejstarších kompletně dochovaných smluv v historii, stanovila jejich vzájemné hranice v jižním Kanaánu a byla podepsána v 21. roce vlády Ramesse (cca 1258 př. n. l.). Podmínky této smlouvy zahrnovaly sňatek jedné z chetitských princezen s Ramessem.

Egyptian–Hittite peace treaty

Pokračovat v vyprávění

Chattušiliho syn, Tudchalija IV., byl posledním silným chetitským králem, který byl schopen alespoň do určité míry udržet Asyřany mimo chetitské srdce, i když i on ztratil mnoho území v jejich prospěch a byl těžce poražen Tukultí-Ninurtou I. z Asýrie v bitvě u Nihrije. Dokonce dočasně anektoval řecký ostrov Kypr, než i ten padl do rukou Asýrie.

Tudḫaliya IVStela of Tukulti-Ninurta I

Pokračovat v vyprávění

Poslední král, Šuppiluliuma II., také dokázal vybojovat některá vítězství, včetně námořní bitvy proti Alašiji u pobřeží Kypru.

Asyřané pod vedením Aššur-réša-išiho I. však v té době již anektovali velkou část chetitského území v Malé Asii a Sýrii, přičemž vyhnali a porazili babylonského krále Nabukadnezara I., který měl také zálusk na chetitská území. Mořské národy již zahájily svůj postup podél středomořského pobřeží, počínaje Egejským mořem a pokračujíce až do Kanaánu, kde založily stát Filištínů – cestou zabraly Kilíkii a Kypr chetitské říši a odřízly jejich vytoužené obchodní cesty. To zanechalo chetitskou domovinu zranitelnou vůči útokům ze všech směrů a Chattuša byla někdy kolem roku 1180 př. n. l. vypálena do základů po kombinovaném útoku nových vln útočníků: Kašků, Frýgů a Brygů. Chetitské království tak zmizelo z historických záznamů a velká část území byla zabrána Asýrií. Vedle těchto útoků vedly ke konci chetitského království také mnohé vnitřní problémy. Konec království byl součástí širšího kolapsu doby bronzové.