1Kosovo bylo prohlášeno autonomní oblastí
V roce 1974 se politický status Kosova dále zlepšil, když nová jugoslávská ústava udělila rozšířený soubor politických práv. Spolu s Vojvodinou bylo Kosovo prohlášeno autonomní oblastí a získalo mnoho pravomocí plnohodnotné republiky: křeslo ve federálním předsednictvu a vlastní shromáždění, policii a národní banku.
2Titova smrt
Regionální moc stále vykonávala Komunistická strana, ale nyní přešla hlavně na etnické albánské komunisty. Titova smrt 4. května 1980 zahájila dlouhé období politické nestability, zhoršené rostoucí hospodářskou krizí a nacionalistickými nepokoji.
34 000 Srbů se přestěhovalo z Kosova do centrálního Srbska
V roce 1981 bylo hlášeno, že se asi 4 000 Srbů přestěhovalo z Kosova do centrálního Srbska po kosovskoalbánských nepokojích v březnu, které vedly k několika úmrtím Srbů a znesvěcení srbské pravoslavné architektury a hřbitovů.
4Otevřená a totální válka
Věnovala zvláštní pozornost Kosovu s argumentem, že kosovští Srbové jsou vystaveni „fyzické, politické, právní a kulturní genocidě“ v „otevřené a totální válce“, která probíhala od jara 1981.
5První velké propuknutí násilí nastalo v hlavním městě Kosova
První velké propuknutí násilí nastalo v hlavním městě Kosova, Prištině, když protest studentů Prištinské univerzity kvůli dlouhým frontám v univerzitní menze rychle eskaloval a koncem března a začátkem dubna 1981 se rozšířil po celém Kosovu, což způsobilo masové demonstrace v několika městech. Nepokoje byly potlačeny předsednictvem Jugoslávie vyhlášením výjimečného stavu, vysláním pořádkové policie a armády, což vedlo k četným obětem.
6Proč srbská církev mlčí
V únoru 1982 skupina kněží ze samotného Srbska požádala své biskupy, aby se zeptali, „proč srbská církev mlčí“ a proč nekampaňuje proti „ničení, žhářství a znesvěcování svatých míst v Kosovu“. Takové obavy vzbudily v Bělehradě zájem. V bělehradských médiích se čas od času objevovaly příběhy tvrdící, že Srbové a Černohorci jsou pronásledováni.
7Memorandum SANU
Takzvané Memorandum SANU, které uniklo v září 1986, byl návrh dokumentu zaměřený na politické potíže, kterým čelili Srbové v Jugoslávii, poukazující na Titovo záměrné omezování moci Srbska a potíže, kterým čelili Srbové mimo samotné Srbsko.
8Masakr v Paraćinu
V roce 1987 rostlo etnické napětí v Jugoslávii a nacionalismus mezi Albánci v Kosovu, což vedlo k masakru v Paraćinu, kde etnický albánský voják v JNA zabil čtyři spolubojovníky.
9Vedoucí provinčního výboru Kosova byl zatčen
V listopadu 1988 byl zatčen vedoucí provinčního výboru Kosova.
10Rezignace vedení Svazu komunistů Kosova (SKK)
Dne 17. listopadu 1988 byli Kaqusha Jashari a Azem Vllasi donuceni rezignovat na vedení Svazu komunistů Kosova (SKK).
11Antibyrokratická revoluce
V březnu 1989 Milošević (pozdější prezident Srbska) oznámil „antibyrokratickou revoluci“ v Kosovu a Vojvodině, čímž omezil jejich autonomii a zavedl zákaz vycházení a výjimečný stav v Kosovu kvůli násilným demonstracím, které si vyžádaly 24 mrtvých (včetně dvou policistů). Milošević a jeho vláda tvrdili, že ústavní změny jsou nezbytné k ochraně zbývajících Srbů v Kosovu před obtěžováním ze strany albánské většiny.
12Předsednictvo Jugoslávie zavedlo zvláštní opatření, kterými svěřilo odpovědnost za veřejnou bezpečnost federální vládě
Dne 3. března 1989 zavedlo předsednictvo Jugoslávie zvláštní opatření, kterými svěřilo odpovědnost za veřejnou bezpečnost federální vládě.
13Shromáždění Kosova odhlasovalo přijetí navrhovaných změn, ačkoliv se většina albánských delegátů zdržela hlasování
Dne 23. března Shromáždění Kosova odhlasovalo přijetí navrhovaných změn, ačkoliv se většina albánských delegátů zdržela hlasování.
14Milošević se stal předsedou předsednictva Srbska
Dne 8. května 1989 se Milošević stal předsedou předsednictva Srbska, což bylo potvrzeno 6. prosince.
15Jugoslávská vláda oznámila, že bude pokračovat ve vytváření vícepartijního systému
V lednu 1990 jugoslávská vláda oznámila, že bude pokračovat ve vytváření vícepartijního systému.
16Odpovědnost za veřejnou bezpečnost byla opět svěřena Srbsku
Začátkem roku 1990 uspořádali kosovští Albánci masové demonstrace proti zvláštním opatřením, která byla 18. dubna 1990 zrušena a odpovědnost za veřejnou bezpečnost byla opět svěřena Srbsku.
17Srbské úřady uzavřely Shromáždění Kosova
Dne 26. června 1990 srbské úřady uzavřely Shromáždění Kosova s odvoláním na zvláštní okolnosti.
18Srbsko schválilo nové změny Ústavy Srbska
Dne 1. nebo 2. července 1990 Srbsko schválilo nové změny Ústavy Srbska v referendu.
19Shromáždění Kosova vyhlásilo Kosovo nezávislou republikou v rámci Jugoslávie
Dne 2. července 114 etnických albánských delegátů 180členného Shromáždění Kosova vyhlásilo Kosovo nezávislou republikou v rámci Jugoslávie.
20Srbské shromáždění rozpustilo Shromáždění Kosova
Dne 5. července Srbské shromáždění rozpustilo Shromáždění Kosova.
21Socialistická strana Srbska (SPS)
Dne 16. nebo 17. července 1990 se Svaz komunistů Srbska (SKS) spojil se Socialistickým svazem pracujících Srbska a vytvořil Socialistickou stranu Srbska (SPS) a Milošević se stal jejím prvním předsedou.
22Několik změn federální Socialistické federativní republiky Jugoslávie
8. srpna 1990 bylo přijato několik dodatků k ústavě Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ), které umožnily zavedení systému více stran ve volbách.
23Kosovští Albánci dodrželi 24hodinovou generální stávku
4. září 1990 dodrželi kosovští Albánci 24hodinovou generální stávku, která prakticky ochromila celou provincii.
24byla vyhlášena Ústava Republiky Kosovo
7. září 1990 byla rozpuštěným Shromážděním Kosova vyhlášena Ústava Republiky Kosovo.
25Byla vyhlášena nová kontroverzní srbská ústava
Nová kontroverzní srbská ústava byla vyhlášena 28. září 1990.
26V Srbsku se konaly vícepartijní volby
V Srbsku se 9. a 26. prosince 1990 konaly vícepartijní volby, po nichž se Milošević stal prezidentem Srbska.
27Kosovští Albánci uspořádali neoficiální referendum, v němž drtivou většinou hlasovali pro nezávislost
V září 1991 uspořádali kosovští Albánci neoficiální referendum, v němž drtivou většinou hlasovali pro nezávislost.
28První kampaň UCK
UCK (Kosovská osvobozenecká armáda), vytvořená na počátku 90. let k boji proti srbskému pronásledování kosovských Albánců, zahájila svou první kampaň v roce 1995, kdy podnikla útoky zaměřené na srbské orgány činné v trestním řízení v Kosovu.
29Sabotážní akty
V červnu 1996 se skupina přihlásila k odpovědnosti za sabotážní akty zaměřené na kosovské policejní stanice.
30Velké množství zbraní
V roce 1997 organizace získala velké množství zbraní prostřednictvím pašování zbraní z Albánie, a to v důsledku povstání, při kterém byly zbraně uloupeny z policejních a armádních stanovišť v zemi.
31Útoky UCK zaměřené na jugoslávské úřady v Kosovu
Na začátku roku 1998 vedly útoky UCK (Kosovská osvobozenecká armáda) zaměřené na jugoslávské úřady v Kosovu ke zvýšené přítomnosti srbských polovojenských jednotek a pravidelných sil, které následně začaly provádět odvetnou kampaň zaměřenou na sympatizanty UCK a politické odpůrce; tato kampaň si vyžádala životy 1 500 až 2 000 civilistů a bojovníků UCK.
32Masivní přestřelka v komplexu Jashari
Navzdory některým obviněním ze mimosoudních poprav a zabíjení civilistů nebylo odsouzení ze západních metropolí tak hlasité, jak se stalo později. Srbská policie začala pronásledovat Jashariho (který byl jedním ze zakladatelů Kosovské osvobozenecké armády (UCK)) a jeho následovníky ve vesnici Donje Prekaze. 5. března 1998 vedla masivní přestřelka v komplexu Jashari k masakru 60 Albánců, z nichž osmnáct byly ženy a deset bylo mladších šestnácti let.
33Jugoslávské síly obklíčily vesnici Glodjane
24. března jugoslávské síly obklíčily vesnici Glodjane a zaútočily tam na povstalecký komplex.
34jediné setkání mezi Miloševićem a Ibrahimem Rugovou se uskutečnilo 15. května v Bělehradě
Během této doby dosáhl jugoslávský prezident Milošević dohody s Borisem Jelcinem z Ruska o zastavení útočných operací a přípravě na rozhovory s Albánci, kteří po celou dobu krize odmítali mluvit se srbskou stranou, ale byli ochotni jednat s jugoslávskou vládou. Ve skutečnosti se jediné setkání mezi Miloševićem a Ibrahimem Rugovou (prvním prezidentem Republiky Kosovo) uskutečnilo 15. května v Bělehradě, dva dny poté, co Richard Holbrooke oznámil, že se uskuteční. Holbrooke pohrozil Miloševićovi, že pokud neuposlechne, „to, co zbylo z vaší země, imploduje“. O měsíc později, začátkem června, navštívil Holbrooke pohraniční oblasti zasažené boji, kde byl slavně vyfotografován s UCK. Zveřejnění těchto snímků vyslalo signál UCK, jejím příznivcům a sympatizantům, i pozorovatelům obecně, že USA rozhodně podporují UCK a albánské obyvatelstvo v Kosovu.
35Operace k vyčištění hranice od UCK
31. května 1998 zahájila jugoslávská armáda a policie srbského ministerstva vnitra operaci k vyčištění hranice od UCK. Reakcí NATO na tuto ofenzívu byla operace Determined Falcon v polovině června, ukázka síly NATO nad jugoslávskými hranicemi.
36Státní nouze
9. června 1998 vyhlásil americký prezident Bill Clinton „národní stav nouze“ (výjimečný stav) kvůli „neobvyklé a mimořádné hrozbě pro národní bezpečnost a zahraniční politiku Spojených států“, kterou představovala Jugoslávie a Srbsko v souvislosti s válkou v Kosovu.
37Vesnice byly dobyty
Situace se obrátila v polovině července, kdy UCK dobyla Orahovac. 17. července 1998 byly dobyty také dvě blízké vesnice, Retimlije a Opteruša, zatímco méně systematické události se odehrály ve větší srbské vesnici Velika Hoča.
38Nová série útoků UCK v polovině srpna vyvolala jugoslávské operace
Nová série útoků UCK v polovině srpna vyvolala jugoslávské operace v jihovýchodním Kosovu, jižně od silnice Priština-Peć. Ty skončily dobytím Klečky 23. srpna a objevením krematoria provozovaného UCK, ve kterém byly nalezeny některé z jejich obětí.
39Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 1199
23. září 1998, jednající podle kapitoly VII Charty OSN, přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1199. Ta vyjádřila „vážné znepokojení“ nad zprávami, které se dostaly ke generálnímu tajemníkovi, že přes 230 000 lidí bylo vyhnáno ze svých domovů v důsledku „nadměrného a nevybíravého použití síly srbskými bezpečnostními silami a jugoslávskou armádou“, a požadovala, aby všechny strany v Kosovu a Svazové republice Jugoslávie ukončily nepřátelské akce a dodržovaly příměří.
40NATO vydalo „varování k aktivaci“
24. září vydala Severoatlantická rada (NAC) NATO „varování k aktivaci“, čímž zvýšila úroveň vojenské připravenosti NATO jak pro omezenou leteckou možnost, tak pro fázovanou leteckou kampaň v Kosovu.
41Severoatlantická rada vydala aktivační rozkazy
13. října 1998 vydala Severoatlantická rada aktivační rozkazy k provedení jak omezených leteckých úderů, tak fázované letecké kampaně v Jugoslávii, které měly začít přibližně za 96 hodin.
42Kosovská verifikační mise NATO (KVM)
Dne 15. října byla podepsána dohoda o příměří v rámci mise NATO pro ověřování v Kosovu (KVM) a termín pro stažení byl prodloužen do 27. října.
43Srbské stažení začalo
Srbské stažení začalo 25. října 1998 nebo kolem tohoto data.
44Operace Eagle Eye
Operace Eagle Eye začala 30. října.
Operace Eagle Eye byla součástí mise pro ověřování v Kosovu během války v Kosovu, při níž byla využita letadla poskytnutá Francií, Německem, Itálií, Nizozemskem, Spojeným královstvím a USA.
45Rostoucí nejistota v městských oblastech
Fáze války od ledna do března 1999 přinesla rostoucí nejistotu v městských oblastech, včetně bombových útoků a vražd. K takovým útokům docházelo během rozhovorů v Rambouillet v únoru a v době, kdy se v březnu rozpadala Dohoda o ověřování v Kosovu.
46Masakr v Račaku
Dne 15. ledna 1999 došlo k masakru v Račaku, kdy bylo „45 kosovskoalbánských zemědělců shromážděno, odvedeno na kopec a zmasakrováno“.
47Status Quo Plus
Také 30. ledna 1999 vydala Kontaktní skupina soubor „nesmlouvavých zásad“, které tvořily balíček známý jako „Status Quo Plus“ – v podstatě obnovení autonomie Kosova před rokem 1990 v rámci Srbska, plus zavedení demokracie a dohled mezinárodních organizací.
48generální tajemník NATO může povolit nálety na cíle na území FRJ
Dne 30. ledna 1999 vydalo NATO prohlášení, v němž oznámilo, že Severoatlantická rada souhlasila s tím, že „generální tajemník NATO může povolit nálety na cíle na území FRJ“, aby „[vynutil] dodržování požadavků mezinárodního společenství a [dosáhl] politického urovnání“.
49Mírová konference
Rovněž vyzvala k uspořádání mírové konference v únoru 1999 na zámku Château de Rambouillet u Paříže.
50Rozhovory v Rambouillet začaly
Rozhovory v Rambouillet začaly 6. února 1999, přičemž generální tajemník NATO Javier Solana vyjednával s oběma stranami.
Měly být ukončeny do 19. února.
51Rambouilletské dohody
Dne 18. března 1999 podepsaly albánská, americká a britská delegace to, co vešlo ve známost jako Rambouilletské dohody, zatímco jugoslávská a ruská delegace to odmítly.
52OBSE se stáhla
Po neúspěchu v Rambouillet a alternativním jugoslávském návrhu se mezinárodní pozorovatelé z OBSE 22. března stáhli, aby zajistili svou bezpečnost před očekávanou bombardovací kampaní NATO.
53Srbské shromáždění přijalo princip autonomie pro Kosovo
Dne 23. března srbské shromáždění přijalo princip autonomie pro Kosovo, jakož i nevojenské aspekty dohody, ale odmítlo přítomnost jednotek NATO.
54Mírové rozhovory selhaly
Dne 23. března 1999 ve 21:30 UTC se Richard Holbrooke vrátil do Bruselu a oznámil, že mírové rozhovory selhaly, a formálně předal záležitost NATO k vojenské akci.
55Letecké bombardování Jugoslávie
To vyvolalo masové vyhánění kosovských Albánců, zatímco jugoslávské síly pokračovaly v boji během leteckého bombardování Jugoslávie (březen–červen 1999).
56NATO zahájilo bombardovací kampaň proti Jugoslávii
Dne 24. března v 19:00 UTC zahájilo NATO bombardovací kampaň proti Jugoslávii.
57Bomby NATO zasáhly čínské velvyslanectví v Bělehradě
Dne 7. května zasáhly bomby NATO čínské velvyslanectví v Bělehradě, přičemž zabily tři čínské novináře a pobouřily čínské veřejné mínění. Spojené státy a NATO se později za bombardování omluvily s tím, že k němu došlo kvůli zastaralé mapě poskytnuté CIA.
58Milošević přijal podmínky mezinárodního mírového plánu
Dne 3. června 1999 Milošević přijal podmínky mezinárodního mírového plánu k ukončení bojů, přičemž národní parlament návrh přijal uprostřed bouřlivé debaty, kdy delegáti v některých momentech málem přešli k pěstním soubojům.
59Severoatlantická rada ratifikovala dohodu a pozastavila letecké operace
Dne 10. června Severoatlantická rada ratifikovala dohodu a pozastavila letecké operace.
60První jednotky NATO, které vstoupily do Prištiny
Prvními jednotkami NATO, které vstoupily do Prištiny 12. června 1999, byly norské speciální síly z Forsvarets Spesialkommando (FSK) a vojáci z britské Special Air Service 22 S.A.S., ačkoliv k diplomatickému rozpakům NATO dorazily na letiště jako první ruské jednotky.
61Mírové síly Kosovo Force (KFOR) vedené NATO začaly vstupovat do Kosova
Dne 12. června, poté co Milošević přijal podmínky, začaly do Kosova vstupovat mírové síly Kosovo Force (KFOR) vedené NATO. KFOR se připravovaly na vedení bojových operací, ale nakonec byla jejich mise pouze mírová. Byla založena na velitelství sboru Allied Rapid Reaction Corps, kterému velel tehdejší generálporučík Mike Jackson z britské armády.
62Operace Rapid Guardian
Dne 1. října 1999 seskočilo přibližně 150 výsadkářů z roty Alpha, 1/508th Airborne Battalion Combat Team z italské Vicenzy do Uroševace v rámci operace Rapid Guardian.
63Štábní seržant Joseph Suponcic z 3. praporu/10. skupiny speciálních sil (výsadkové) byl zabit
Dne 15. prosince 1999 byl štábní seržant Joseph Suponcic z 3. praporu/10. skupiny speciálních sil (výsadkové) zabit, když HMMWV, ve kterém byl pasažérem, najelo na protitankovou minu nastraženou Albánci, která byla určena pro ruský kontingent, s nímž tým štábního seržanta Suponcice hlídkoval v Kosovské Kamenici.
64Obchodní vztahy se zbraněmi mezi Ruskem a Jugoslávií byly odhaleny
V červnu 2000 byly odhaleny obchodní vztahy se zbraněmi mezi Ruskem a Jugoslávií, což vedlo k odvetným opatřením a bombovým útokům na ruská kontrolní stanoviště a místní policejní stanice.