Narození
Margaret Hilda Robertsová se narodila 13. října 1925 v Granthamu v hrabství Lincolnshire.
null
Historie Margaret Thatcher
út říj 13, 1925 do po dub 8, 2013
England
Margaret Hilda Thatcherová byla britská státnice, která v letech 1979 až 1990 zastávala úřad premiérky Spojeného království a v letech 1975 až 1990 byla vůdkyní Konzervativní strany. Byla nejdéle sloužící britskou premiérkou 20. století a první ženou v tomto úřadu. Sovětský novinář jí dal přezdívku „Železná lady“, která se stala symbolem její nekompromisní politiky a stylu vedení. Jako premiérka prosazovala politiku známou jako thatcherismus.
Promoce
Robertsová absolvovala v roce 1947 Oxfordskou univerzitu s vyznamenáním druhé třídy v rámci čtyřletého bakalářského studia chemie, přičemž se pod vedením Dorothy Hodgkinové specializovala na rentgenovou krystalografii. Její disertační práce se zabývala strukturou antibiotika gramicidinu.
Konference místní Konzervativní asociace
Robertsová vstoupila do místní Konzervativní asociace a v roce 1948 se jako zástupkyně Asociace konzervativních absolventů univerzit zúčastnila stranické konference v Llandudnu ve Walesu.
Konzervativní kandidátka za Dartford
Jedním z jejích přátel z Oxfordu byl i přítel předsedy Konzervativní asociace v Dartfordu v Kentu, kteří hledali kandidáty. Představitelé asociace na ni udělali takový dojem, že ji požádali, aby se přihlásila, přestože nebyla na schváleném seznamu strany; v lednu 1950 (ve věku 24 let) byla vybrána a zpětně přidána na schválený seznam.
Všeobecné volby v roce 1950
Ve všeobecných volbách v roce 1950 byla Robertsová konzervativní kandidátkou za bezpečný labouristický obvod Dartford. Místní strana si ji vybrala jako svou kandidátku, protože ačkoliv nebyla dynamickou řečnicí, byla dobře připravená a ve svých odpovědích nebojácná. Přitáhla pozornost médií jako nejmladší a jediná ženská kandidátka, ale prohrála s Normanem Doddsem. Ve všeobecných volbách v roce 1951 prohrála znovu.
Svatba
Na večeři po svém formálním přijetí za konzervativní kandidátku za Dartford v únoru 1949 se seznámila s rozvedeným Denisem Thatcherem, úspěšným a bohatým podnikatelem, který ji odvezl na vlak do Essexu. Po jejich prvním setkání ho Muriel popsala jako „ne příliš atraktivní stvoření – velmi rezervovaný, ale docela milý“. Vzali se 13. prosince 1951 v Wesley's Chapel na City Road v Londýně.
Doplňovací volby v Orpingtonu
V roce 1954 Thatcherová neuspěla, když se ucházela o nominaci na konzervativní kandidátku pro doplňovací volby v Orpingtonu v lednu 1955.
Bezpečný konzervativní obvod
Thatcherová začala hledat bezpečný konzervativní obvod a v dubnu 1958 byla vybrána jako kandidátka za Finchley (těsně porazila Iana Montagu Frasera).
Volby v roce 1959
Po tvrdé kampani byla ve volbách v roce 1959 zvolena poslankyní za tento obvod.
Thatcherová byla povýšena do předních lavic
V říjnu 1961 ji Harold Macmillan povýšil do předních lavic jako parlamentní tajemnici na ministerstvu důchodů a národního pojištění. Thatcherová byla nejmladší ženou v historii, která takový post získala, a jednou z prvních poslanců zvolených v roce 1959, kteří byli povýšeni.
Stala se mluvčí pro bydlení a půdu
Poté, co konzervativci prohráli volby v roce 1964, se stala mluvčí pro bydlení a půdu, v nížž prosazovala politiku své strany umožňující nájemníkům odkoupit jejich obecní byty.
Program mezinárodního návštěvnického vedení
V roce 1967 si velvyslanectví Spojených států v Londýně vybralo Thatcherovou k účasti v Programu mezinárodního návštěvnického vedení (tehdy nazývaném Program zahraničních lídrů), což byl program profesní výměny, který jí dal příležitost strávit asi šest týdnů návštěvou různých amerických měst a politických osobností, jakož i institucí, jako je Mezinárodní měnový fond. Po návštěvě Heath jmenoval Thatcherovou do stínového kabinetu jako mluvčí pro paliva a energetiku.
Její první návštěva Sovětského svazu
Thatcherová uskutečnila svou první návštěvu Sovětského svazu v létě 1969 jako opoziční mluvčí pro dopravu.
Stínová mluvčí pro dopravu
Před všeobecnými volbami v roce 1970 byla povýšena na stínovou mluvčí pro dopravu a později pro školství.
Ministryně školství a vědy
Konzervativní strana vedená Edwardem Heathem vyhrála všeobecné volby v roce 1970 a Thatcherová byla následně jmenována do kabinetu jako ministryně školství a vědy. Thatcherová vyvolala kontroverzi, když po pouhých několika dnech v úřadu stáhla labouristický oběžník 10/65, který se pokoušel vynutit komplexní školství, aniž by prošel konzultačním procesem.
Vůdkyně opozice
Heathovo vedení Konzervativní strany vypadalo stále více pochybně. Thatcherová nebyla zpočátku považována za zjevnou náhradu, ale nakonec se stala hlavní vyzyvatelkou, která slibovala nový začátek. Její hlavní podpora pocházela z parlamentního Výboru 1922 a časopisu The Spectator. Heatha porazila v prvním kole hlasování a on na funkci lídra rezignoval. Ve druhém kole porazila Whitelawa, Heathova preferovaného nástupce. Thatcherová se stala vůdkyní Konzervativní strany a vůdkyní opozice 11. února 1975; Whitelawa jmenovala svým zástupcem.
První britská premiérka
Labouristická vláda pak čelila nové veřejné neklidu ohledně směřování země a ničivé sérii stávek během zimy 1978–79, přezdívané „zima nespokojenosti“. Konzervativci zaútočili na výsledky labouristické vlády v oblasti nezaměstnanosti pomocí reklamy se sloganem „Labour Isn't Working“ (Labouristé nefungují). Všeobecné volby byly vyhlášeny poté, co Callaghanova vláda počátkem roku 1979 prohrála hlasování o nedůvěře. Konzervativci získali v Dolní sněmovně většinu 44 křesel a Thatcherová se stala první britskou premiérkou.
Anglo-irská mezivládní rada
Dne 6. listopadu 1981 Thatcherová a irský taoiseach Garret FitzGerald založili Anglo-irskou mezivládní radu, fórum pro setkání obou vlád.
První britský premiér, který navštívil Čínu
V září 1982 navštívila Čínu, aby s Teng Siao-pchingem projednala suverenitu Hongkongu po roce 1997. Čína byla prvním komunistickým státem, který Thatcherová navštívila, a ona byla prvním britským premiérem, který do Číny zavítal.
Thatcherová znovuzvolena na druhé po sobě jdoucí funkční období
„Falklandský faktor“, hospodářské oživení začínající počátkem roku 1982 a silně rozdělená opozice, to vše přispělo k druhému volebnímu vítězství Thatcherové v roce 1983.
Pokus o atentát
Thatcherová jen těsně unikla zranění při pokusu o atentát ze strany IRA v hotelu v Brightonu brzy ráno 12. října 1984. Pět lidí bylo zabito, včetně manželky ministra Johna Wakehama. Thatcherová byla v hotelu ubytována kvůli přípravě na konferenci Konzervativní strany, na jejímž zahájení v plánovaném termínu následujícího dne trvala.
Anglo-irská dohoda
Dne 15. listopadu 1985 podepsaly Thatcherová a FitzGerald Hillsboroughskou anglo-irskou dohodu, která poprvé v historii znamenala, že britská vláda udělila Irské republice poradní roli při správě Severního Irska.
Thatcherová znovuzvolena na třetí po sobě jdoucí funkční období
Do roku 1987 nezaměstnanost klesala, ekonomika byla stabilní a silná a inflace byla nízká. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly pohodlný náskok konzervativců a výsledky voleb do místních zastupitelstev byly rovněž úspěšné, což Thatcherovou přimělo vyhlásit na 11. června téhož roku všeobecné volby, přestože do termínu voleb zbývalo ještě 12 měsíců. Ve volbách byla Thatcherová znovuzvolena na třetí po sobě jdoucí funkční období.
Volby vedení Konzervativní strany v roce 1989
Thatcherovou ve volbách vedení strany v roce 1989 vyzval málo známý řadový poslanec sir Anthony Meyer. Ze 374 konzervativních poslanců oprávněných volit hlasovalo 314 pro Thatcherovou a 33 pro Meyera. Její příznivci ve straně považovali výsledek za úspěch a odmítli tvrzení, že ve straně panuje nespokojenost.
Rezignace posledního zbývajícího člena původního kabinetu Thatcherové z roku 1979
Dne 1. listopadu 1990 rezignoval Howe, tehdy již poslední zbývající člen původního kabinetu Thatcherové z roku 1979, na svou funkci místopředsedy vlády, údajně kvůli její otevřené nepřátelskosti vůči krokům směřujícím k Evropské měnové unii.
Rezignace
Dne 14. listopadu zahájil Michael Heseltine výzvu k vedení Konzervativní strany. Průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že by konzervativcům zajistil celostátní náskok před labouristy. Ačkoliv Thatcherová vedla v prvním kole hlasování s 204 hlasy konzervativních poslanců (54,8 %) oproti 152 hlasům (40,9 %) pro Heseltinea a 16 zdržením, chyběly jí čtyři hlasy k požadované 15% většině. Bylo tedy nutné druhé kolo. Thatcherová původně deklarovala svůj záměr „bojovat dál a bojovat za vítězství“ ve druhém kole, ale konzultace s její vládou ji přesvědčily, aby odstoupila. Po audienci u královny, telefonátech s dalšími světovými lídry a jednom posledním projevu v Dolní sněmovně opustila 28. listopadu Downing Street v slzách. Své sesazení údajně považovala za zradu. Její rezignace byla pro mnohé mimo Británii šokem, přičemž zahraniční pozorovatelé jako Henry Kissinger a Gorbačov vyjádřili soukromé zděšení.
Odešla z parlamentu
Po odchodu z premiérského křesla se Thatcherová vrátila do poslaneckých lavic jako řadová poslankyně. Ve věku 66 let odešla ze Sněmovny při všeobecných volbách v roce 1992 s tím, že odchod ze Sněmovny jí poskytne větší svobodu říkat, co si myslí.
Členka Sněmovny lordů
Po odchodu ze Sněmovny v roce 1992 jí byl udělen doživotní šlechtický titul baronka Thatcherová (z Kestevenu v hrabství Lincolnshire), který ji opravňoval zasedat ve Sněmovně lordů.
Manžel Thatcherové zemřel
Dne 26. června 2003 zemřel manžel Thatcherové sir Denis na rakovinu slinivky břišní a 3. července byl zpopelněn v krematoriu Mortlake v Londýně.
Kolaps na večeři ve Sněmovně lordů
Poté, co zkolabovala na večeři ve Sněmovně lordů, byla Thatcherová, trpící nízkým krevním tlakem, 7. března 2008 přijata do nemocnice St Thomas' v centru Londýna na vyšetření.
Poslední zasedání ve Sněmovně lordů
Naposledy se zasedání Sněmovny lordů zúčastnila 19. července 2010.
Uzavření její kanceláře
Dne 30. července 2011 bylo oznámeno, že její kancelář ve Sněmovně lordů byla uzavřena.
Úmrtí
Baronka Thatcherová zemřela 8. dubna 2013 ve věku 87 let po prodělané mrtvici.
Pohřeb
Podrobnosti pohřbu Thatcherové byly s ní předem dohodnuty. Dostalo se jí ceremoniálního pohřbu, včetně plných vojenských poct, s církevním obřadem v katedrále svatého Pavla 17. dubna. Jejího pohřbu se zúčastnila královna Alžběta II. a vévoda z Edinburghu, což bylo teprve podruhé za dobu vlády královny, kdy se zúčastnila pohřbu jednoho ze svých bývalých premiérů.