pá srp 26, 1910 do pá zář 5, 1997
Macedonia, India
Mary Teresa Bojaxhiu (26. srpna 1910 – 5. září 1997), běžně známá jako Matka Tereza a v římskokatolické církvi uctívaná jako svatá Tereza z Kalkaty, byla albánsko-indická římskokatolická řeholnice a misionářka. Narodila se ve Skopje (dnešní hlavní město Severní Makedonie), které bylo tehdy součástí Kosovského vilájetu Osmanské říše. Po osmnácti letech života ve Skopje se přestěhovala do Irska a poté do Indie, kde prožila většinu svého života.
Tereza se narodila jako Anjezë Gonxhe (nebo Gonxha) Bojaxhiu; 26. srpna 1910 do kosovsko-albánské rodiny ve Skopje (dnešní hlavní město Severní Makedonie), v Osmanské říši. Den po svém narození byla ve Skopje pokřtěna. Později považovala 27. srpen, den svého křtu, za své „skutečné narozeniny“.
Tereza byla ještě v útlém věku, když ji fascinovaly příběhy ze života misionářů a jejich služba v Bengálsku; ve 12 letech byla přesvědčena, že se má zasvětit náboženskému životu. Její odhodlání zesílilo 15. srpna 1928, když se modlila u svatyně Černé Madony ve Vitina-Letnice, kam často chodila na poutě.
Do Indie dorazila v roce 1929 a zahájila svůj noviciát v Dárdžilingu v podhůří Himálaje, kde se naučila bengálsky a učila na škole svaté Terezy poblíž svého kláštera. Tereza složila své první řeholní sliby 24. května 1931. Zvolila si jméno po svaté Terezii z Lisieux, patronce misionářů; protože si však toto jméno již vybrala jiná řeholnice v klášteře, Anežka se rozhodla pro jeho španělskou podobu (Tereza).
Dne 10. září 1946 zažila Tereza to, co později popsala jako „volání ve volání“, když cestovala vlakem do loretánského kláštera v Dárdžilingu z Kalkaty na své každoroční duchovní cvičení.
S misionářskou prací mezi chudými začala v roce 1948, kdy svůj tradiční loretánský hábit vyměnila za jednoduché bílé bavlněné sárí s modrým lemem. Tereza přijala indické občanství, strávila několik měsíců v Patně, kde absolvovala základní zdravotnický výcvik v Nemocnici Svaté rodiny, a vydala se do slumů.
Dne 7. října 1950 obdržela Tereza od Vatikánu povolení pro diecézní kongregaci, ze které se staly Misionářky lásky. Jejími slovy se měla starat o „hladové, nahé, bezdomovce, zmrzačené, slepé, malomocné, o všechny lidi, kteří se cítí ve společnosti nechtění, nemilovaní a o které se nikdo nestará, o lidi, kteří se stali pro společnost břemenem a všichni se jim vyhýbají“.
V roce 1952 otevřela Tereza s pomocí představitelů Kalkaty svůj první hospic. Přeměnila opuštěný hinduistický chrám na Domov pro umírající v Kalighatu, který byl pro chudé zdarma, a přejmenovala jej na Kalighat, Domov čistého srdce (Nirmal Hriday).
Na vrcholu obléhání Bejrútu v roce 1982 zachránila Tereza 37 dětí uvězněných v nemocnici na frontové linii tím, že zprostředkovala dočasné příměří mezi izraelskou armádou a palestinskými partyzány. V doprovodu pracovníků Červeného kříže projela válečnou zónou až do nemocnice, aby mladé pacienty evakuovala.
Dne 13. března 1997 Tereza rezignovala na funkci vedoucí Misionářek lásky.
Zemřela 5. září.
