Historie Kásim Sulejmání

Sulejmání se narodil 11. března 1957 ve vesnici Qanat-e Malek v provincii Kermán.

V roce 1975 začal pracovat jako dodavatel pro Kermánskou vodohospodářskou organizaci.

Sulejmání vstoupil do Revolučních gard (IRGC) v roce 1979 po íránské revoluci, během níž padl šáh a k moci se dostal ajatolláh Chomejní. Údajně byl jeho výcvik minimální, ale rychle postupoval. Na začátku své kariéry gardisty byl umístěn v severozápadním Íránu a podílel se na potlačení kurdského separatistického povstání v provincii Západní Ázerbájdžán.

Dne 22. září 1980, kdy Saddám Husajn zahájil invazi do Íránu, čímž rozpoutal íránsko-iráckou válku (1980–1988), se Sulejmání zapojil do bojů jako velitel vojenské roty složené z mužů z Kermánu, které sám shromáždil a vycvičil.

Byl vážně zraněn během operace Tarík-ol-Qods.

Dne 17. července 1985 se Sulejmání postavil proti plánu vedení IRGC nasadit síly na dva ostrovy v západním Arvand Rúd na řece Šatt al-Arab.

Po válce, během 90. let, byl velitelem IRGC v provincii Kermán.

Během studentského povstání v Teheránu v roce 1999 byl Sulejmání jedním z důstojníků IRGC, kteří podepsali dopis prezidentu Muhammadu Chátamímu. V dopise stálo, že pokud Chátamí studentskou vzpouru nepotlačí, udělá to armáda a může také zahájit převrat proti Chátamímu.

Mohammad Khatami

Pokračovat v vyprávění

Přesné datum jeho jmenování velitelem jednotek Quds IRGC není jasné, ale Ali Alfoneh uvádí rozmezí mezi 10. zářím 1997 a 21. březnem 1998.

V roce 1999 Sulejmání spolu s dalšími vysokými veliteli IRGC podepsal dopis tehdejšímu prezidentu Muhammadu Chátamímu ohledně studentských protestů v červenci. Napsali: „Vážený pane Chátamí, jak dlouho máme prolévat slzy, truchlit nad událostmi, praktikovat demokracii chaosem a urážkami a mít revoluční trpělivost na úkor sabotování systému? Vážený pane prezidente, pokud neučiníte revoluční rozhodnutí a nebudete jednat v souladu se svým islámským a národním posláním, zítřek bude tak pozdě a nenapravitelně, že si to nelze ani představit“.

Po teroristických útocích z 11. září 2001 odletěl vysoký představitel amerického ministerstva zahraničí Ryan Crocker do Ženevy, aby se setkal s íránskými diplomaty, kteří byli pod vedením Sulejmáního, za účelem spolupráce na zničení Tálibánu.

Byl považován za jednoho z možných nástupců na post velitele IRGC, když generál Jahjá Rahím Safaví v roce 2007 tento post opustil.

General Yahya Rahim Safavi

Pokračovat v vyprávění

V roce 2007 ho USA zařadily na seznam „Označení íránských subjektů a jednotlivců za šíření zbraní a podporu terorismu“, což americkým občanům zakazovalo s ním obchodovat.

V březnu 2007 byl Sulejmání zařazen na seznam íránských jednotlivců, na které se vztahují sankce podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1747.

V roce 2008 vedl skupinu íránských vyšetřovatelů, kteří se zabývali smrtí Imáda Mughníji.

Sulejmání v březnu 2008 pomohl dojednat příměří mezi iráckou armádou a Mahdího armádou.

V roce 2009 časopis The Economist na základě uniklé zprávy uvedl, že Christopher R. Hill a generál Raymond T. Odierno (dva nejvýše postavení američtí představitelé v Bagdádu v té době) se setkali se Sulejmáním v kanceláři iráckého prezidenta Džalála Talabáního, ale příběh stáhli poté, co Hill a Odierno popřeli, že k setkání došlo.

Christopher R. HillJalal TalabaniGeneral Raymond T. Odierno

Pokračovat v vyprávění

Dne 24. ledna 2011 byl Sulejmání povýšen na generálmajora nejvyšším vůdcem Alím Chameneím.

Ali KhameneiQasem Soleimani

Pokračovat v vyprávění

Dne 18. května 2011 byl znovu sankcionován USA spolu se syrským prezidentem Bašárem al-Asadem a dalšími vysokými syrskými představiteli kvůli jeho údajné účasti na poskytování materiální podpory syrské vládě.

Dne 24. června 2011 Úřední věstník Evropské unie uvedl, že tři členové íránských revolučních gard, na které se nyní vztahují sankce, „poskytovali vybavení a podporu syrské vládě k potlačení protestů v Sýrii“.

Podle několika zdrojů, včetně Rijáda Hidžába, bývalého syrského premiéra, který v srpnu 2012 zběhl, byl Sulejmání jedním z nejvěrnějších zastánců syrské vlády Bašára al-Asada v syrské občanské válce.

Bashar al-AssadRiad Hijab

Pokračovat v vyprávění

Íránská média v roce 2012 informovala, že by mohl být nahrazen ve funkci velitele jednotek Quds, aby mohl kandidovat v prezidentských volbách v roce 2013.

Znovudobytí Kusajru v květnu 2013 od povstaleckých sil a fronty An-Nusra bylo podle Johna Maguirea, bývalého důstojníka CIA v Iráku, „zorganizováno“ Sulejmáním.

V roce 2014 byl Sulejmání v iráckém městě Amirli, aby spolupracoval s iráckými silami na zatlačení militantů ISIL.

V listopadu 2014 šíitské a kurdské síly pod Sulejmáního velením vytlačily ISIL z iráckých vesnic Džalawlá a Saádíja v guvernorátu Dijála.

V roce 2015 začal Sulejmání shromažďovat podporu z různých zdrojů k boji proti nově oživlému ISIL a povstaleckým skupinám, které obě úspěšně obsadily rozsáhlá území od Asadových sil. Údajně byl hlavním architektem společné intervence zahrnující Rusko jako nového partnera Asada a Hizballáhu.

Během návštěvy libanonského hlavního města Bejrútu 29. ledna 2015 položil Sulejmání věnce k hrobům zabitých členů Hizballáhu, včetně Džiháda Mughníji, což posílilo podezření ze spolupráce mezi Hizballáhem a jednotkami Quds.

Začátkem února 2016, s podporou náletů ruského a syrského letectva, zahájila 4. mechanizovaná divize – v úzké koordinaci s Hizballáhem, Národními obrannými silami (NDF), Kata'eb Hizballáhem a Harakat Al-Nujaba – ofenzívu na severním venkově guvernorátu Aleppo, která nakonec prolomila tříleté obléhání Nublu a Al-Zahraa a odřízla hlavní zásobovací trasu povstalců z Turecka. Podle vysoce postaveného nesyrského bezpečnostního zdroje blízkého Damašku hráli íránští bojovníci v konfliktu klíčovou roli. „Kásim Sulejmání je tam ve stejné oblasti,“ řekl. V prosinci 2016 se objevily nové fotografie Sulejmáního v Citadele v Aleppu, ačkoliv přesné datum pořízení fotografií není známo.

Qasem Soleimani

Pokračovat v vyprávění

Koncem března 2017 byl Sulejmání spatřen na severním venkově guvernorátu Hamá v Sýrii, kde údajně pomáhal generálmajorovi Suheilovi al-Hassanovi odrazit velkou povstaleckou ofenzívu.

Trump vyjádřil přání zacílit na Sulejmáního během schůzky v roce 2017 s tehdejším poradcem pro národní bezpečnost H.R. McMasterem. Dne 13. ledna 2020 pět vysokých současných i bývalých představitelů Trumpovy administrativy pro NBC News uvedlo, že Trump schválil zabití Sulejmáního v červnu 2019 pod podmínkou, že se podílel na zabití jakéhokoli Američana, což je rozhodnutí podpořené americkým ministrem zahraničí Mikem Pompeem.

Donald TrumpH.R. McMasterMike Pompeo

Pokračovat v vyprávění

V rozhovoru odvysílaném v říjnu 2019 uvedl, že byl v Libanonu během izraelsko-libanonské války v roce 2006, aby na konflikt dohlížel.

Sulejmání byl zabit 3. ledna 2020 kolem 1:00 místního času (22:00 UTC 2. ledna) americkým dronovým útokem poblíž mezinárodního letiště v Bagdádu.

Dne 4. ledna se v Bagdádu konal pohřební průvod za Sulejmáního za účasti tisíců truchlících, kteří mávali iráckými a miličními vlajkami a skandovali „smrt Americe, smrt Izraeli“. Průvod začal u mešity Al-Kadhimiya v Bagdádu. Pohřebního průvodu se zúčastnil irácký premiér Adil Abdul-Mahdí a vůdci milicí podporovaných Íránem. Sulejmáního ostatky byly převezeny do svatých šíitských měst Karbalá a Nadžaf.

Dne 6. ledna dorazilo tělo Sulejmáního a dalších obětí do íránského hlavního města Teheránu. Obrovské davy, údajně statisíce až miliony lidí, zaplnily ulice. Nejvyšší vůdce Alí Chameneí, který měl se Sulejmáním blízký vztah, vedl tradiční islámskou modlitbu za mrtvé a v jednu chvíli před rakvemi zahalenými vlajkami plakal.

Soleimani's Funeral in Tehran

Pokračovat v vyprávění

Dne 7. ledna 2020 došlo během pohřebního průvodu za Sulejmáního v Kermánu, kterého se zúčastnily statisíce truchlících, k tlačenici, při níž zahynulo 56 lidí a dalších 212 bylo zraněno.

Dne 8. ledna 2020 íránská armáda odpověděla na Sulejmáního smrt odpálením balistických raket na dvě americké základny v Iráku, přičemž nebyly hlášeny žádné oběti.

Dne 13. ledna 2020 předal syrský ministr obrany Alí Abdulláh Ajjúb medaili „Šampion Syrské arabské republiky“, kterou prezident Bašár al-Asad posmrtně udělil Kásimu Sulejmánímu, jeho íránskému protějšku Amíru Hatámímu.