Historie Desetidenní válka (Slovinská válka za nezávislost)

V dubnu 1990 uspořádalo Slovinsko své první demokratické vícepartijní volby, ve kterých zvítězila koalice DEMOS.

Theresa MayDonald TrumpJackie Chan Cannes 2012

Pokračovat v vyprávění

Slovinská vláda se těmto krokům bránila a úspěšně zajistila, aby se většina vybavení Slovinské územní obrany (TO) nedostala do rukou JLA. V ústavním dodatku přijatém 28. září 1990 rovněž prohlásila, že její TO bude pod výhradním velením slovinské vlády.

steven Spielberg - Walk of Fame

Pokračovat v vyprávění

Dne 23. prosince 1990 uspořádalo Slovinsko referendum, které prošlo s 88,5% podporou celkového počtu voličů (94,8 % odevzdaných hlasů) při volební účasti 93,3 %.

JACKIE CHAN image

Pokračovat v vyprávění

Slovinsko a Chorvatsko přijaly zákony o své nezávislosti 25. června 1991.

Ráno 26. června opustily jednotky 13. sboru Jugoslávské lidové armády svá kasárna v chorvatské Rijece a vydaly se k hranicím Slovinska s Itálií.

V časných ranních hodinách 27. června bylo slovinské vedení informováno o pohybech JLA. Vojenské velení Pátého vojenského okruhu, jehož součástí bylo i Slovinsko, bylo v telefonickém kontaktu se slovinským prezidentem Milanem Kučanem a sdělilo mu, že mise jednotek je omezena na převzetí hraničních přechodů a letiště. Narychlo bylo svoláno zasedání slovinského předsednictva, na kterém se Kučan a ostatní členové rozhodli pro ozbrojený odpor.

V časných ranních hodinách 27. června proběhly další přesuny jednotek JLA. Jednotka 306. protiletadlového pluku JLA se základnou v chorvatském Karlovaci překročila slovinské hranice u Metliky.

O několik hodin později opustila kolona tanků a obrněných transportérů 1. obrněné brigády JLA svá kasárna ve Vrhnice poblíž slovinského hlavního města Lublaně a zamířila k letišti Brnik.

Odpoledne 27. června sestřelila slovinská TO (Slovinská územní obrana) dva vrtulníky JLA.

Navzdory zmatkům a bojům JLA přesto úspěšně splnila většinu své vojenské mise. Do půlnoci 27. června obsadila všechny přechody podél italských hranic, všechny kromě tří přechodů na rakouských hranicích a několik nových přechodových bodů zřízených podél slovinské hranice s Chorvatskem.

Hraniční přechody byly hlavním zdrojem příjmů. Kromě toho byli Slovinci převzetím kontroly nad hranicemi schopni vytvořit obranné pozice proti očekávanému útoku JLA. To znamenalo, že JLA bude muset vypálit první výstřel. Ten byl vypálen 27. června ve 14:30 v Divači důstojníkem JLA.

Další boje probíhaly po celý den. Tanková kolona JLA, která byla předchozího dne napadena u Pesnice, byla zablokována improvizovanými barikádami ze slovinských nákladních vozů ve Štrihovci, několik kilometrů před hranicemi s Rakouskem, kde byla opět napadena příslušníky slovinské TO a slovinskou policií. Jugoslávské letectvo provedlo dva nálety na podporu sil JLA ve Štrihovci, při nichž zahynuli čtyři řidiči kamionů. U Medvedjeku ve středním Slovinsku byla další tanková kolona JLA napadena u barikády z nákladních vozů, kde nálety zabily šest řidičů kamionů. Těžké boje vypukly v Nové Gorici na hranicích s Itálií, kde slovinské speciální jednotky vypálily dvě protitankové střely Armbrust a vystřelily 700 ran z pěchotních zbraní. Slovinští vojáci zničili dva tanky T-55 JLA a zajali další tři, plus jeden vyprošťovací buldozer BTS-1. Tři vojáci JLA byli zabiti a 16 zraněno, mezi nimi i velitel obrněné kolony, a 98 se vzdalo. Do konce dne JLA stále držela mnoho svých pozic, ale rychle ztrácela půdu pod nohama. JLA začala mít problémy s dezercemi – mnoho slovinských příslušníků JLA opustilo své jednotky nebo prostě přešlo na druhou stranu – a jak vojáci v terénu, tak vedení v Bělehradě zřejmě neměli příliš představu, co dělat dál.

Hraniční přechod Holmec byl obsazen silami slovinské TO. Dva slovinští a tři vojáci JLA byli zabiti a 91 vojáků JLA bylo zajato.

Potyčky pokračovaly během dne na několika místech. Slovinské síly obsadily strategický tunel Karavanky pod Alpami na hranicích s Rakouskem a zajaly devět tanků JLA poblíž Nové Gorice.

Vedení JLA požádalo o povolení změnit tempo svých operací. Ministr obrany Veljko Kadijević informoval jugoslávskou vládu, že první plán JLA – omezená operace k zajištění slovinských hraničních přechodů – selhal a že je čas uvést do provozu záložní plán totální invaze a zavedení vojenské správy ve Slovinsku. >>Kolektivní předsednictvo (Jugoslávie) – v té době vedené srbským představitelem Borisavem Jovićem – odmítlo takovou operaci schválit. Náčelník generálního štábu JLA, generál Blagoje Adžić, byl rozzuřený a veřejně odsoudil „federální orgány, [které] nás neustále brzdily a požadovaly vyjednávání, zatímco oni [Slovinci] na nás útočili všemi prostředky“.

Sklad munice JLA v Črném Vrhu začal hořet a byl zničen masivní explozí, která poškodila velkou část města.

Došlo k dalším potyčkám, při nichž síly slovinské TO obsadily zařízení JLA v Nové vsi, jižně od Lublaně.

Slovinci úspěšně obsadili sklady v Pečovniku, Bukovžlaku a Zalošké Gorici a zmocnili se asi 70 nákladních vozů munice a výbušnin.

Kolona 306. lehkého protiletadlového dělostřeleckého pluku JLA ustoupila ze své nechráněné pozice u Medvedjeku a zamířila do Krakovského lesa (Krakovski gozd) poblíž chorvatských hranic. Narazila na zátaras u města Krško a byla obklíčena slovinskými silami, ale odmítla se vzdát, pravděpodobně v naději na pomoc vyprošťovací kolony.

Slovinská TO podnikla úspěšné útoky na hraniční přechody v Šentilji, Gornji Radgoně, Fernetiči a Gorjansku, obsadila je a zajala řadu vojáků JLA.

Nejtěžší boje války se do té doby odehrály 2. července. Rozhlasový vysílač Domžale byl napaden (v 11:37 místního času) a těžce poškozen dvěma letouny MiG-21 JLA.

Ve 21:00 vyhlásilo slovinské předsednictvo jednostranné příměří. To však bylo odmítnuto vedením JLA, které přísahalo, že „převezme kontrolu“ a rozdrtí slovinský odpor.

Velký obrněný konvoj JLA vyrazil z Bělehradu ráno 3. července, údajně směrem do Slovinska. Nikdy nedorazil; podle oficiálního vysvětlení to bylo kvůli mechanickým poruchám.

S platným příměřím se obě strany odpoutaly. Slovinské síly převzaly kontrolu nad všemi hraničními přechody země a jednotkám JLA bylo umožněno pokojně se stáhnout do kasáren a překročit hranice do Chorvatska.

Desetidenní válka byla formálně ukončena Brionskou deklarací, podepsanou na chorvatských ostrovech Brijuni. Byla dohodnuta nezávislost Slovinska a Chorvatska.

Pro Slovinsko válka znamenala rozhodující obranu jeho nezávislosti vůči Jugoslávii. Dne 15. ledna 1992 bylo oficiálně uznáno všemi členskými státy Evropského společenství.

Vstoupilo do Organizace spojených národů 22. května. Jugoslávie (mrtví) = 44 Slovinsko (mrtví) = 19 Jugoslávie (zranění) = 146 Slovinsko (zranění) = 182 Jugoslávie (zajatci) = 4 693 Slovinsko (zajatci) = --