Třicetiletá válka
Třicetiletá válka byla válečný konflikt probíhající především ve střední Evropě mezi lety 1618 a 1648. Jako jeden z nejničivějších konfliktů v lidských dějinách si vyžádal osm milionů obětí, a to nejen v důsledku vojenských střetů, ale také násilí, hladomoru a moru. Oběti byly drtivou většinou a neúměrně obyvatelé Svaté říše římské, zbytek tvořili převážně vojáci padlí v bitvách různých cizích armád. Smrtící střety zpustošily Evropu; během konfliktu zemřelo 20 procent celkové populace Německa a v koridoru mezi Pomořanskem a Černým lesem dosahovaly ztráty až 50 procent. Z hlediska poměrných německých ztrát a destrukce ji překonalo pouze období od ledna do května 1945 během druhé světové války. Jedním z jejích trvalých výsledků byl pangermanismus 19. století, kdy sloužila jako příklad nebezpečí rozděleného Německa a stala se klíčovým ospravedlněním pro vznik Německého císařství v roce 1871 (ačkoli Německé císařství nezahrnovalo německy mluvící části Rakousko-Uherska). Když se Češi vzbouřili proti císaři, bezprostředním výsledkem byla série konfliktů známá jako třicetiletá válka (1618–1648), která říši zdevastovala. Cizí mocnosti, včetně Francie a Švédska, do konfliktu zasáhly a posílily ty, kteří bojovali proti císařské moci, ale zároveň pro sebe zabraly značná území. Dlouhý konflikt říši tak vykrvácel, že se ze své síly již nikdy nevzpamatovala.