so úno 21, 1948 do st úno 25, 1948
Slovakia - Czechia
Únor 1948 v Československu byla událost koncem února, při níž Komunistická strana Československa s podporou Sovětského svazu převzala neomezenou kontrolu nad vládou v Československu, což znamenalo začátek čtyř desetiletí komunistické vlády v zemi.
Během zimy 1947–48 vedlo napětí mezi komunisty a jejich odpůrci, a to jak ve vládě, tak v parlamentu, k stále ostřejšímu konfliktu. Situace vyvrcholila v únoru 1948, kdy Nosek nelegálně rozšířil své pravomoci pokusem o čistku zbývajících nekomunistických elementů v Národní bezpečnosti.
Dne 12. února požadovali nekomunisté ve vládě potrestání provinilých komunistů ve vládě a ukončení jejich údajné podvratné činnosti.
Nosek, podporovaný Gottwaldem, odmítl ustoupit. Spolu se svými komunistickými kolegy hrozil použitím síly a aby se vyhnuli porážce v parlamentu, mobilizovali skupiny svých příznivců v zemi. Dne 21. února podalo dvanáct nekomunistických ministrů demisi na protest poté, co Nosek odmítl znovu dosadit osm nekomunistických vysokých policejních důstojníků navzdory většinovému hlasování vlády v jejich prospěch.
Dne 25. února 1948 Beneš, obávající se občanské války a sovětské intervence, kapituloval. Přijal demise nekomunistických ministrů a jmenoval novou vládu v souladu s požadavky KSČ (Komunistické strany Československa).
Dne 9. května byla parlamentem schválena nová ústava. Ačkoliv deklarovala Československo jako „lidovou demokracii“ pod vedením KSČ, nejednalo se o zcela komunistický dokument. Byl však natolik blízký sovětskému modelu, že jej Beneš odmítl podepsat.
Ve volbách 30. května byla voličům předložena jediná kandidátní listina Národní fronty, která oficiálně získala 89,2 % hlasů; v rámci kandidátky Národní fronty měli komunisté absolutní většinu 214 křesel (160 pro hlavní stranu a 54 pro slovenskou větev). Tato většina se ještě zvětšila, když se sociální demokraté později v témže roce sloučili s komunisty.
Beneš abdikoval 2. června a o dvanáct dní později ho vystřídal Gottwald.
Beneš zemřel v září, čímž symbolicky uzavřel sled událostí, a byl pohřben před obrovským a tichým zástupem, který přišel truchlit za odchodem populárního vůdce a demokracie, kterou reprezentoval.
