1Narození
Milošević se narodil v Požarevaci čtyři měsíce po invazi mocností Osy do Království Jugoslávie a vyrůstal během okupace za druhé světové války.
2Svatba
Milošević se oženil se svou přítelkyní z dětství Mirjanou Marković, se kterou měl dvě děti: Marka a Mariji.
3Promoce
Poté, co Milošević v roce 1966 absolvoval právnickou fakultu Bělehradské univerzity, stal se ekonomickým poradcem bělehradského starosty Branka Pešiće.
4Milošević získal práci ve společnosti Tehnogas
V roce 1968 získal Milošević práci ve společnosti Tehnogas, kde pracoval Stambolić.
5Předseda společnosti Tehnogas
Milošević se stal předsedou společnosti Tehnogas v roce 1973.
6Vedoucí Beobanky
Do roku 1978 mu Stambolićova podpora umožnila stát se vedoucím Beobanky, jedné z největších jugoslávských bank; jeho časté cesty do Paříže a New Yorku mu daly příležitost naučit se anglicky.
7Milošević umožnil nerušenou mobilizaci srbských nacionalistických organizací
Koncem 80. let Milošević umožnil, aby mobilizace srbských nacionalistických organizací probíhala bez zásahů srbské vlády, přičemž četnici pořádali demonstrace a srbská vláda přijala Srbskou pravoslavnou církev a obnovila její legitimitu v Srbsku.
8Předseda Městského výboru Svazu komunistů Bělehradu
Dne 16. dubna 1984 byl Milošević zvolen předsedou Městského výboru Svazu komunistů Bělehradu.
9Prezidentský kandidát pro Ústřední výbor srbské větve SKJ
Dne 21. února 1986 ho Socialistický svaz pracujících jednomyslně podpořil jako prezidentského kandidáta pro Ústřední výbor srbské větve SKJ.
1010. sjezd Svazu komunistů Srbska
Milošević byl zvolen většinou hlasů na 10. sjezdu Svazu komunistů Srbska dne 28. května 1986.
11Milošević vyjádřil podporu Srbům v srbské autonomní provincii Kosovo
Milošević se v roce 1987 stal významnou silou v srbské politice poté, co vyjádřil podporu Srbům v srbské autonomní provincii Kosovo, kteří tvrdili, že jsou utlačováni provinční vládou ovládanou hlavní etnickou skupinou Kosova, etnickými Albánci.
12Milošević promluvil k davu Srbů na historickém Kosově poli
Jak se během 80. let prohlubovalo nepřátelství mezi Srby a Albánci v Kosovu, byl Milošević 24. dubna 1987 vyslán, aby promluvil k davu Srbů na historickém Kosově poli. Zatímco Milošević hovořil s vedením uvnitř místního kulturního domu, demonstranti venku se střetli s místní kosovsko-albánskou policií.
13Antibyrokratická revoluce
Počínaje rokem 1988 vedla antibyrokratická revoluce k rezignaci vlád Vojvodiny a Černé Hory a k volbě úředníků spojených s Miloševićem.
14Stambolićova rezignace byla formalizována
V únoru 1988 byla Stambolićova rezignace formalizována, což Miloševićovi umožnilo zaujmout jeho místo prezidenta Srbska. Milošević poté zahájil program reforem volného trhu podporovaný MMF.
15Zřízení „Miloševićovy komise“
Milošević v květnu 1988 zřídil „Miloševićovu komisi“ složenou z předních bělehradských neoliberálních ekonomů.
16Konala se shromáždění příznivců antibyrokratické revoluce
V srpnu 1988 se na mnoha místech v Srbsku a Černé Hoře konala shromáždění příznivců antibyrokratické revoluce, která měla stále násilnější charakter a zaznívala na nich hesla jako „Dejte nám zbraně!“, „Chceme zbraně!“, „Ať žije Srbsko – smrt Albáncům!“ a „Černá Hora je Srbsko!“.
17100 000 demonstrantů se shromáždilo před sídlem komunistické strany
Ve Vojvodině, kde 54 procent populace tvořili Srbové, se 6. října 1988 odhadem 100 000 demonstrantů shromáždilo před sídlem komunistické strany v Novém Sadu, aby požadovali rezignaci provinčního vedení.
18Projev v Bělehradě
Milošević apeloval na nacionalistické a populistické vášně tím, že mluvil o významu Srbska pro svět, a ve svém projevu v Bělehradě 19. listopadu 1988 hovořil o Srbsku jako o zemi, která čelí bitvám proti vnitřním i vnějším nepřátelům.
19Předložení pozměněné srbské ústavy
Ústavní komise tři roky pracovala na sjednocení svých pozic a v roce 1989 byla vládám Kosova, Vojvodiny a Srbska ke schválení předložena pozměněná srbská ústava.
20Milošević poskytl podporu chorvatským Srbům
Od roku 1989 Milošević poskytoval podporu chorvatským Srbům, kteří se zasazovali o vytvoření autonomní provincie pro chorvatské Srby, čemuž chorvatské komunistické úřady oponovaly.
21Šíření kultu osobnosti Miloševiće do Republiky Makedonie
Snahy o šíření kultu osobnosti Miloševiće do Republiky Makedonie začaly v roce 1989 zaváděním hesel, graffiti a písní oslavujících Miloševiće.
22Ovládnutí centrálního Srbska spolu s provinciemi Kosovo a Vojvodina
Do roku 1989 Milošević a jeho příznivci ovládali centrální Srbsko spolu s autonomními provinciemi Kosovo a Vojvodina, příznivci ve vedení Černé Hory a agenti srbské bezpečnostní služby vyvíjeli úsilí o destabilizaci vlády v Bosně a Hercegovině.
23Antibyrokratická revoluce pokračovala v Černé Hoře
Dne 10. ledna 1989 pokračovala v Černé Hoře protibyrokratická revoluce. Černá Hora měla v té době nejnižší průměrnou měsíční mzdu v Jugoslávii, míru nezaměstnanosti téměř 25 procent a pětina obyvatelstva žila pod hranicí chudoby. 50 000 demonstrantů se shromáždilo v černohorském hlavním městě Titogradu (nyní Podgorica), aby protestovali proti ekonomické situaci v republice a požadovali rezignaci jejího vedení.
24Státní předsednictvo Černé Hory podalo kolektivní demisi
Dne 11. ledna 1989 podalo státní předsednictvo Černé Hory spolu s černohorskými delegáty v jugoslávském politbyru kolektivní demisi.
25Shromáždění Vojvodiny schválilo ústavní dodatky
Dne 10. března 1989 schválilo Shromáždění Vojvodiny ústavní dodatky.
26Shromáždění Kosova schválilo ústavní dodatky
Dne 23. března 1989 schválilo Shromáždění Kosova ústavní dodatky.
27Srbské shromáždění schválilo ústavní dodatky
Dne 28. března 1989 schválilo Srbské shromáždění ústavní dodatky.
28Předseda Předsednictva Socialistické republiky Srbsko
Dne 8. května 1989 se Milošević stal 7. předsedou Předsednictva Socialistické republiky Srbsko.
29Srbská ústava z roku 1990
V roce 1990, poté co ostatní republiky opustily Svaz komunistů Jugoslávie a přijaly demokratické vícepartijní systémy, Miloševićova vláda rychle následovala a byla vytvořena srbská ústava z roku 1990. Ústava z roku 1990 oficiálně přejmenovala Socialistickou republiku Srbsko na Republiku Srbsko, opustila systém jedné komunistické strany a vytvořila demokratický vícepartijní systém.
30Plány Miloševiće na vyčlenění území z Chorvatska pro místní Srby začaly
Plány Miloševiće na vyčlenění území z Chorvatska pro místní Srby začaly podle deníku Borisava Joviće do června 1990.
31Milošević odmítl nezávislost Chorvatska
Milošević odmítl nezávislost Chorvatska v roce 1991 a ani po vytvoření Svazové republiky Jugoslávie (SRJ) tato země zpočátku nezávislost Chorvatska neuznala.
321. prezident Republiky Srbsko
Dne 11. ledna 1991 se Milošević stal 1. prezidentem Republiky Srbsko.
3336hodinové vypnutí dvou nezávislých mediálních stanic
Miloševićova vláda uplatňovala v médiích vliv a cenzuru. Příkladem byl březen 1991, kdy srbský státní zástupce nařídil 36hodinové vypnutí dvou nezávislých mediálních stanic, Rádia B92 a televize Studio B, aby zabránil vysílání demonstrace proti srbské vládě, která se konala v Bělehradě. Obě mediální stanice se proti zákazu odvolaly ke státnímu zástupci, ten však na odvolání nereagoval.
34Tajná dohoda z Karađorđeva
Podle svědectví bývalého prezidenta Krajiny Milana Babiće Milošević do března 1991 opustil plány na to, aby „všichni Srbové byli v jednom státě“, a to v rámci tajné dohody z Karađorđeva s chorvatským prezidentem Franjou Tuđmanem, která pojednávala o rozdělení Bosny.
35Odtržení Republiky Makedonie
Poté, co se Republika Makedonie v roce 1991 odtrhla, vláda SRJ prohlásila Makedonii za „umělý národ“ a spojila se s Řeckem proti této zemi, přičemž dokonce navrhovala rozdělení Republiky Makedonie mezi SRJ a Řecko.
36Svazová republika Jugoslávie
Srbsko a Černá Hora se v roce 1992 dohodly na vytvoření nové jugoslávské federace nazvané Svazová republika Jugoslávie, která demontovala zbývající komunistickou infrastrukturu a vytvořila federální demokratický vícepartijní systém vlády.
37Milošević odsoudil vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny na Jugoslávii
Milošević v roce 1992 odsoudil vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny na Jugoslávii a prohlásil, že „Bosna a Hercegovina byla nezákonně vyhlášena za nezávislý stát a uznána“.
38Hyperinflace
Pod tíhou ekonomických sankcí OSN kvůli Miloševićově vnímané roli v jugoslávských válkách začala srbská ekonomika dlouhé období ekonomického kolapsu a izolace. Válečná politika „snadných peněz“ Národní banky SRJ přispěla k hyperinflaci, která v lednu 1994 dosáhla alarmující míry 313 milionů procent.
39Dragoslav Avramović byl jmenován guvernérem Národní banky SRJ
Podle Světové banky se srbská ekonomika v letech 1992 a 1993 propadla o 27,2, respektive 30,5 procenta. V reakci na zhoršující se situaci byl v březnu 1994 jmenován guvernérem Národní banky SRJ ekonom Světové banky Dragoslav Avramović.
40Dohoda Milošević-Rugova o vzdělávání
V důsledku albánského bojkotu byli příznivci Slobodana Miloševiće zvoleni do úřadů zbývajícími srbskými voliči v Kosovu. Bojkot se brzy rozšířil i na vzdělávání v albánském jazyce v Kosovu, což se Milošević pokusil vyřešit podpisem dohody Milošević-Rugova o vzdělávání v roce 1996.
41Srbská ekonomika začala růst
Srbská ekonomika začala v období 1994–1998 růst, přičemž v roce 1997 dosáhla tempa růstu 10,1 procenta.
42Milošević uznal vítězství opozice
Dne 4. února 1997 Milošević uznal vítězství opozice v některých místních volbách po masových protestech, které trvaly 96 dní.
43Prezident Svazové republiky Jugoslávie
Dne 23. července 1997 Milošević převzal prezidentský úřad federace (Svazové republiky Jugoslávie), ačkoliv se rozumělo, že skutečnou moc držel již nějakou dobu předtím.
44Milošević popírá, že vydal rozkazy k masakrování Albánců
Milošević popírá, že by v roce 1998 vydal rozkazy k masakrování Albánců. Tvrdí, že úmrtí byla sporadické události omezené na venkovské oblasti západního Kosova, kterých se dopustily polovojenské jednotky a rebelové v ozbrojených silách. Ti z řad srbské armády nebo policie, kteří byli zapleteni, byli podle něj všichni zatčeni a mnozí odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody.
45Letecké údery NATO proti Jugoslávii
Protiakce srbské policie a armády proti proalbánské separatistické Kosovské osvobozenecké armádě v dříve autonomní srbské provincii Kosovo vyvrcholila v roce 1998 eskalujícím ozbrojeným konfliktem a nálety NATO proti Jugoslávii mezi březnem a červnem 1999, které skončily úplným stažením jugoslávských bezpečnostních sil z provincie a nasazením mezinárodních civilních a bezpečnostních sil.
46Milošević byl obžalován z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti
Milošević byl 24. května 1999 obžalován z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných v Kosovu a až do své smrti byl souzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Tvrdil, že proces je nezákonný, protože byl zřízen v rozporu s Chartou OSN.
47Prezidentské volby v roce 2000
Ironií je, že Milošević ztratil moc tím, že prohrál volby, které vyhlásil předčasně (tedy před koncem svého mandátu) a které ani nepotřeboval vyhrát, aby si udržel moc, jež byla soustředěna v parlamentech ovládaných jeho stranou a jejími spojenci. V pětikandidátních prezidentských volbách konaných 24. září 2000 byl Milošević v prvním kole poražen opozičním lídrem Vojislavem Koštunicou, který získal o něco více než 50 % hlasů.
48Buldozerová revoluce
Milošević se zpočátku odmítl podřídit a tvrdil, že nikdo nezískal většinu. Jugoslávská ústava vyžadovala druhé kolo mezi dvěma nejlepšími kandidáty v případě, že žádný kandidát nezískal více než 50 % hlasů. Oficiální výsledky sice stavěly Koštunicu před Miloševiće, ale pod hranicí 50 procent. Mezinárodně financovaný CeSID tvrdil opak, ačkoliv se jeho verze během dvou týdnů mezi 24. zářím a 5. říjnem měnila. To vedlo k masovým demonstracím v Bělehradě 5. října, známým jako buldozerová revoluce.
49Milošević se setkal s Koštunicou a veřejně uznal porážku
Milošević byl k tomu nucen poté, co velitelé VJ, od nichž očekával podporu, naznačili, že v tomto případě ji neposkytnou a dovolí násilné svržení srbské vlády. Dne 6. října se Milošević setkal s Koštunicou a veřejně uznal porážku.
50Koštunica se konečně ujal úřadu jugoslávského prezidenta
Koštunica se po Miloševićově oznámení konečně ujal úřadu jugoslávského prezidenta 7. října.
51Milošević byl zatčen
Milošević byl zatčen jugoslávskými úřady 1. dubna 2001 po 36hodinovém ozbrojeném patu mezi policií a Miloševićovou ochrankou v jeho bělehradské vile. Ačkoliv nebyla vznesena žádná oficiální obvinění, Milošević byl podezřelý ze zneužití pravomoci a korupce.
52Miloševićovo vydání
Po Miloševićově zatčení Spojené státy tlačily na jugoslávskou vládu, aby Miloševiće vydala ICTY, jinak přijde o finanční pomoc od MMF a Světové banky. Dne 28. června byl Milošević vrtulníkem přepraven z Bělehradu na americkou leteckou základnu v Tuzle v Bosně a Hercegovině, odkud byl následně převezen do nizozemského Haagu.
53Milošević obvinil tribunál pro válečné zločiny ze „zlého a nepřátelského útoku“
Po Miloševićově převozu byla původní obvinění z válečných zločinů v Kosovu rozšířena o obvinění z genocidy v Bosně a válečných zločinů v Chorvatsku. Dne 30. ledna 2002 Milošević obvinil tribunál pro válečné zločiny ze „zlého a nepřátelského útoku“ proti své osobě.
54Proces v Haagu
Proces začal v Haagu 12. února 2002 a Milošević se hájil sám.
55Milošević byl obviněn z nařízení vraždy Ivana Stamboliće
V létě roku 2000 byl unesen bývalý srbský prezident Ivan Stambolić; jeho tělo bylo nalezeno v roce 2003 a Milošević byl obviněn z nařízení jeho vraždy.
56Smrt
Dne 11. března 2006 byl Milošević nalezen mrtvý ve své cele ve vězeňském středisku tribunálu OSN pro válečné zločiny, které se nachází v části Scheveningen v nizozemském Haagu.
57Nejvyšší soud Srbska rozhodl, že Milošević nařídil vraždu Stamboliće
V červnu 2006 Nejvyšší soud Srbska rozhodl, že Milošević nařídil vraždu Stamboliće, čímž potvrdil předchozí rozsudek Zvláštního soudu pro organizovaný zločin v Bělehradě, který označil Miloševiće za hlavního podněcovatele politicky motivovaných vražd v 90. letech.
58Mezinárodní soudní dvůr očistil Srbsko za Miloševićovy vlády
V únoru 2007 Mezinárodní soudní dvůr očistil Srbsko za Miloševićovy vlády od přímé odpovědnosti za výskyt zločinů spáchaných během bosenské války. Předseda Mezinárodního soudního dvora (MSD) však uvedl, že bylo „'přesvědčivě prokázáno', že srbské vedení, a zejména Milošević, 'si bylo plně vědomo... že k masakrům pravděpodobně dojde'“.